Recenzovaná verze: PlayStation 5

Vývojáři se dle svých slov nechali pro hru The Chant inspirovat hororovými klasikami sedmdesátých let. To je popravdě hodně vidět na stylizaci, hudebním doprovodu, atmosféře i samotné zápletce, točící se kolem tajemného kultu Prismatic Science, který se snaží léčit lidi za pomoci speciálních krystalů a tajemných seancí. Hlavní hrdinou hry je mladá dívka Jess, kterou dobře ztvárnila mladá filmová a televizní herečka Siobhan Williams (zahrála si i ve hře The Quarry, takže horory ji zřejmě baví). Ta hledá na odlehlém ostrově Glory Island klid, navíc doufá, že se jí podaří i za pomoci místních uzdravit z traumatické události z její minulosti. Ta ji totiž neustále trápí a pronásleduje prakticky na každém kroku, třeba když si jde ráno zaběhat.

Jenomže hned během první seance se podaří kvůli nehodě nechtěně otevřít bránu do jiné dimenze, z níž začnou proudit do našeho světa nejrůznější příšery, takže se poklidný víkend změní na jednu velkou noční můru. Během ní bude muset hlavní hrdinka vyřešit nejen své vlastní démony, ale zároveň se více dozvědět o historii ostrova a odhalit pravdu o kultu, aby mohla vše napravit. Příběh hry je rozhodně kvalitní, dokáže udržet po celou dobu hraní, a pomáhají mu v tom i dobré herecké výkony nejen hlavní protagonistky, ale také dalších postav, které postupně propadají do halucinací.  

Hra The Chant by se dala popsat jako hororová adventura ze staré školy, která má hodně blízko původním dílům Resident Evil nebo Silent Hill série. Také v ní musíte ve třetí osobě prozkoumávat prostředí, hledat dokumenty o historii místa a různé vzkazy, ale také klíče či další důležité předměty, díky nimž se posunete zase o trochu dál. Do toho nechybí ani sem tam nějaká ta dobře a chytře navržená hádanka, kterou je nutné splnit. Ačkoliv jsem zmínil průzkum prostředí, tak nečekejte, že by hra měla otevřený svět. Jde o hodně lineární záležitost, v níž jste neustále vedeni za ručičku, přičemž když máte v jedné chodbě zamčené dveře, víte, že klíč je ve druhé chodbě nebo někde poblíž. Je otázkou, jak tento trochu dnes už zastaralejší herní design obstojí, ale mě popravdě zase tak moc nevadil, možná i z toho důvodu, že mám původní díly Resident Evil a Silent Hill série rád. Navíc hra v každé své kapitole představí nové prostředí, ať už jde o doly nebo okolí majáku, a s ním spojené nové problémy a hádanky, takže jsem neměl pocit, že bych přešlapoval na místě. Neustále se děje něco nového.

Zatím jsem zmínil průzkum prostředí, hledání klíčů a hádanky, ale The Chant je i docela hodně akční. Protože se na ostrov kvůli nepovedené seanci dostanou nejrůznější monstra, je nutné jim během hraní čelit. K tomu má hlavní hrdinka několik zbraní na krátkou vzdálenost – pochodně nebo kadidlo, které si musí vyrábět z nalezených rostlin či větviček. Hra tak do hratelnosti přidává i lehčí survival prvek a craftění, protože je nutné hledat materiál, nejen tedy pro zbraně, ale také léčivo. Ve výsledku si proto musíte i rozmýšlet, jestli na protivníky zaútočíte nebo je oběhnete. Zvláště na vyšší obtížnosti takto musíte přemýšlet, protože materiálu není moc a je lepší si zbraně šetřit na silnější hlavní protivníky. Jinak se může stát, že prostě narazíte na silného protivníka nebo překážku, kterou nebude možné zdolat. V takovém případě je pak nutné restartovat celou kapitolu, protože hra neumožňuje manuálně ukládat, což byl ale zároveň záměr vývojářů.

Nepřátel je slušné množství druhů, od poletujících velkých rostlin po přerostlé žáby a další potvory, takže v tomto vládne určitě spokojenost. Soubojový systém je trochu podobný Souls hrám, protože je nutné vždy útoky dobře načasovat a uhýbat výpadům protivníků. Protože souboje jsou častější, než se na začátku zdá, možná je i škoda, že mu vývojáři nedali větší hloubku a třeba více nevyladili pohyb hlavní hrdinky, který je při uskakování krkolomný a trvá déle, než se dostane do normální pozice, aby mohla útočit. Navíc se mi u závěrečného souboje několikrát stalo, že mi úskok nezareagoval moc dobře. Co se mi ovšem hodně líbilo během hraní The Chant, jsou dobře navržení a zábavní bossové. Těch je ve hře docela dost vzhledem k její délce. Všichni mají nejen jedinečný design, ale také herní mechaniku.

Zatím jsem nezmínil, že je během hraní nutné si hlídat hned tři ukazatele atributů, které značně ovlivňují hlavní hrdinku. Prvním atributem je mysl, která se může při střetech s protivníky vyčerpat, takže hlavní hrdinka dostane šok a přestane bojovat. V takový moment musíte utéct někam do bezpečí a chvilku si odpočinout, pokud nemáte léčivé byliny pro očistu. Pak je tu klasické zdraví, ukazující poškození. Třetí ukazatel umožňuje meditovat pro doplnění mysli, ale také využívat různé prizmatické schopnosti. Třeba vyvolání silných hrotů, které zraní vše v okolí hlavní hrdinky. Všechny ukazatele je důležité sledovat a postupně vylepšovat skrze jednoduchý RPG systém. Zvláště na vyšší obtížnost se upgrade vždy hodí a hra vás tímto nutí úrovně důkladněji prozkoumávat. Ano, hra je lineární, ale sem tam obsahuje nějakou skrytou místnůstku nebo místo, které lze snadno přehlédnout.

Hra The Chant se neprodává ani za tisícovku, takže už to naznačuje, že nepůjde o záležitost na desítky hodin. Můj průchod trval necelých 6 hodin s tím, že jsem se sem tam zaseknul u hádanky. Vzhledem ale k ceně a celkové kvalitě si myslím, že tato herní doba neurazí. Ostatně viděli jsme mnohem dražší hry s podobnou délkou. Co se týče znovuhratelnosti, ta je dle mého spíše průměrná, ačkoliv někoho může lákat dohrání na jiný konec. Různé konce hra obsahuje tři, ale těžko říci, jak moc se ve výsledku liší.

Na začátku jsem z vizuální kvality hry The Chant nebyl zrovna nadšený, ale musím říci, že ve výsledku jsem docela spokojený. Prostředí sice mohlo mít více detailů a horší kvalita textur je vidět hlavně na začátku během dne, ale jak se setmí, vývojářům se menší rozpočet povede lépe maskovat. Zvláště když postavy vypadají dobře, mají obstojné animace a mimiku tváří. Líbilo se mi i nasvícení, realistické stíny a odlesky, děsivě vypadající protivníci a některé pěkné efekty. Hra tedy sice nevypadá jako poslední Resident Evil, ale rozhodně neurazí a vlastně i vypadá hodně fajn. Co také oceňuji, je stabilní framerate. Ačkoliv hru vyvíjelo jen devatenáct vývojářů, tak je dobře vyladěná a jen v několika momentech jsem si všiml menšího poklesu snímků, a to hlavně v momentech, kdy se toho zase tak moc nedělo a nemělo vliv na hratelnost.  

The Chant je slušná hororová adventura pro fanoušky prvních dílů sérií Resident Evil a Silent Hill, která se může opřít o zajímavý příběh, dobře zahrané postavy, několik zábavných soubojů s bossy a dobře navržené hádanky. Navíc se prodává od prvního dne za sympatickou cenu, takže i přes některé nedostatky ji mohu doporučit.