Sports Connection

recenze  0
Martin Šmíd, 27. 1. 2013 20:15
Vytvořit kompilaci sportovních disciplín byl od UbiSoftu rozhodně dobrý nápad, protože Wii Sports ukázalo, že hráči na Nintendo konzolích mají podobné párty záležitosti rádi. Na první pohled je vidět, že tu jsou sporty, které jsou v popularitě u hráčů hodně vysoko. Ostatně tu najdete tenis, fotbal, závody motokár, baseball, golf a americký fotbal. Dobře, třeba baseball nebo americký fotbal u nás zrovna neletí, ale kdo má tyto dva čím dál oblíbenější sporty o v Evropě rád, měl by si přijít na své. Největším problémem Sports Connection je ovšem fakt, že v balení naleznete jenom oněch šest sportovních disciplín, které se prodávají dost nepochopitelně za plnou cenu. Zábava, která vám vydrží na několik desítek minut, dobře, pokud hrajete třeba na párty s kamarády, vydrží vám jeden večer. To je z poměru ceny a výkonu docela málo. A zde problémy nekončí.
Když si kupujete konzoli, tak nějak automaticky předpokládáte, že vám základní balení poskytne vše potřebné, abyste si mohli všechny hry užít, a nemuseli dokupovat ovladače za další tisíce korun. Za normálních okolností to takto funguje, ovšem už Nintendo Lands ukázalo, že s touto myšlenkou můžete u Wii U tvrdě narazit. Sports Connection je to samé v bledě modrém, takže pokud doma máte pouze základní tabletový Wii U Gamepad, užijete si jen pouhé tři hříčky – tenis, závody motokár a fotbal. Na další tři potřebujete Wii remote Plus, což je další investice. To rozhodně nikoho, kdo tento ovladač z Wii nemá, nepotěší. Najednou se tedy už tak drahá kompilace hříček prodraží. Ano, Wii remote Plus je rozhodně potřebným příslušenstvím, i vzhledem k možnosti hrát starší skvělé Wii hry, ale hra na novou konzoli by v tomto rozhodně neměla omezovat hráče. Pokud čekáte, že nyní už jsem všechny zápory vyjmenoval, budete zklamáni. Ani po stránce hratelnosti totiž není Sports Connection zrovna výhra, no a právě tento dílek je možná nejslabší celé skládanky. Co totiž naprosto selhává, je právě ovládání, které zde absolutně nefunguje, ačkoliv s Wii U Gamepadem a Wii remote Plus držíte v rukou velmi přesné ovladače. Selhání zde ze strany UbiSoftu je až zarážející. Vezmeme si třeba za příklad tenis, který můžete hrát buď s Wii remote Plus, takže mácháte ovladačem a vracíte míčky soupeři, nebo čmářete na Wii U Gamepadu. Ani jeden způsob ovládání není přesný, a dokonce je zde tenis horší, jak u několik let starého Wii Sports. Navíc překvapením určitě je, že tu chybí jakýkoliv multiplayer pro dva. Tedy, on tu je, kdy jeden hráč s Wii Remote Plus odráží míčky, zatímco druhý s Wii U Gamepadem ovládá dělo s míčky a vystřeluje je na prvního hráče. Zábava? Na to si můžete odpovědět sami. Ani ostatní disciplíny na tom nejsou s přesností ovládání zrovna dvakrát dobře, takže je jen v rychlosti zmíním. Asi nejlepší hříčkou jsou závody motokár, které si můžete užít v režimech Race a Time Trial. Rozhodně zde potěší i možnost hrát offline v pěti, kdy jeden hráč hraje na Wii U Gamepadu. Motokáry jsou rozhodně nejzajímavější minihrou, ale je otázka, proč zrovna kvůli ní kupovat celou hru, navíc když je tu ještě o dost lepší Sonic. Daleko horší je Baseball, který se pro mnohé díky nepřesnému ovládání stane noční můrou. Ovládání je zde dost okleštěné, stejně tak samotná hra, takže jediné, co můžete, je nadhazovat kreslením míček, nebo se ho snažit s wii remote odpálit. Po zhruba patnácti minutách nezdarů jsem raději hru vypnul. Takhle ne. Další disciplínou je populární Golf. Klasika, odpalujete s Wii Remote Plus míčky, ačkoliv ani zde není přesnost něco, s čím by si hra tykala. Pro mě osobně byla od začátku nejzajímavější hra klasický fotbal. No, bohužel do té doby, než jsem si ho zahrál. Opět je tu zde vše maximálně zjednodušeno, navíc umělá inteligence se chová, no vlastně vůbec nechová, takže střílet jeden gól za druhým je neskutečně jednoduché, až by se kolikrát i Torres divil, jak snadno tato činnost jde. Zábava opět na několik minut, vlastně tak jeden dva zápasy. Jedinou zábavou tu jsou penalty, kdy jeden hráč na Wii U Gamepadu je kope skrze kreslení, zatímco druhý s Wii U Remote se pokouší penaltu zlikvidovat. To je jedná zábava na jinak dost nudném fotbalu. Jediným sportem, který nabízí prakticky vše, co od něj čekáte, je americký fotbal, navíc zde musíte i trochu zapřemýšlet nad obranými formacemi, případně následným útokem. Ovládání zde ani tak nepřesné není, spíše dost jednoduché, skládající se z kreslení a ovládání s Wii Remote. Jediné, co snad trochu Sports Connection zachraňuje, je slušná vizuální stránka. Ta není nejhezčí, jakou jsme u sportovních her viděli, ale rozhodně dostačuje a nijak neurazí. Což se ostatně můžete přesvědčit z okolních obrázků. Framerate je po celou dobu stabilní, takže ani tady jsem se nějakého viditelného zádrhelu nedočkal, ale na druhou stranu hra rozhodně netlačí Wii U na pokraj výkonu. Slušný je i hudební doprovod, ačkoliv těch několik melodií se brzy ohraje. Naštěstí stejně hru nebudete hrát déle jak několik desítek minut. Dlouho jsem přemýšlel nad tím, komu Sports Connection doporučit. Tato kompilace je totiž natolik špatná a na pokraji hratelnosti, že doporučit ji nikomu nemůžu. Raději se tedy tomuto pokusu o hru vyhněte, a třeba investujte do daleko lepších her, které samozřejmě Wii U nabízí. Navíc si je užijete i se základním Wii U Gamepadem a nebudete muset utrácet další tisíce za další ovladače, abyste si mohli vůbec celou hru vyzkoušet.

Sports Connection

wiiu
UbiSoft, UbiSoft
Datum vydání hry:
30. 11. 2012
KARTA HRY
2/10

Komentáře