NHL 24
Recenzovaná verze: PlayStation 5
Zatímco dříve se série NHL od EA těšila obrovské oblibě a každý rok na ni čekaly miliony hráčů, v posledních letech popularita značně klesla, a s ní i prodeje a tím pádem rozpočet. EA raději více investuje do o mnoho oblíbenějších sportovních sérií Madden nebo EA Sports FC (dříve FIFA). Hlavně té druhé, která cílí na globální publikum a ne jen hráče ve vybraných několika zemích. Je to vidět ostatně i u nás, že obliba kdysi slavné série slábne. Může za to hlavně skutečnost, že vývojáři z EA Vancouver už delší dobu nedokážou přijít se zajímavými novinkami v hratelnosti, ale také obsahu, kterými by virtuální hokej vylepšili a dali záminku fanouškům nový ročník pořídit, třeba i za plnou cenu. Navíc zapomínají i na opravdu řady problémů, na které si fanoušci, kteří nad sérií ještě nezlomili hokejku, dlouhodobě stěžují. Letošní ročník se od těch předchozích bohužel příliš neliší, a pokud jste čekali nějakou revoluci nebo alespoň menší evoluci, máte smůlu. Přitom první informace nezněly úplně marně, a vlastně hra jako taková rozhodně špatná není. Dokáže zabavit. Jen je vidět, že se série točí v kruhu, nedokáže se z něj vymanit a přinést konečně velké a tolik toužené oživení.
Nejprve začnu licencemi, které jsou stejné jako v předchozím ročníků a nevšiml jsem si žádných změn. Nechybí americké ligy jako NHL, AHL, OHL nebo WHL, ale zastoupeny jsou i některé evropské, mezi nimiž nechybí česká. A protože i NHL 24 má i licenci IIHF (Mezinárodní federace ledního hokeje), nechybí ani národní týmy s licencovanými dresy a logy. Při pohled na nabídku, přítomny jsou veškeré offline i online režimy z předchozích ročníků. Najdete v ní rychlý zápas, kariéru v Be a Pro (za vlastního hráče nebo hráčku), režim Organizace, turnaje, zápasy pod širým nebem Ones Now (za nutnost odemykat si další hřiště odehráním několika desítek zápasů bych vývojáře pověsil), klasické sezóny nebo NHL Threes. Protože tyto offline režimy nejdou dále zpeněžit a neobsahují žádné mikrotransakce, ani letos v nich nejsou výrazné změny, vlastně i ty malé by se musely dlouho hledat. Za zmínku snad jen stojí možnost najímat i vyhazovat trenéry v režimu Organizace, ale jde spíše z mého pocitu o kosmetickou záležitost, než něco, co by ovlivňovalo přímo hraní a mělo vliv na vedení týmu jako takového. Třeba v EA Sports FC 24 byl management trenérského týmu daleko lépe zpracován a měl vliv i na hru, což mi zde prostě nepřijde.
Zatímco v obsahu je NHL 24 identické jako předchozí ročník, několika změn je možné si všimnout přímo na ledě. Letos nejvýraznější novinkou v hratelnosti je bez debat kompletně nový systém vyčerpání hráčů, jenž má na zápasy příjemný vliv. Nyní se už díky této novince nevyplatí moc sólovat, ale je lepší uzamknout protihráče v jeho vlastní třetině. Pokud bude útočící hráč ve třetině protihráče delší dobu (zhruba třicet vteřin), vytvoří si velký tlak. Výsledkem toho bude, že hráči protihráče budou daleko unavenější, a kvůli tomu i pomaleji bruslit či se hůře zvedat z ledu. To útočícímu hráči dodá vždy lehkou výhodu a možnost vytvořit si i několik slušných gólových situací, za čímž je hnán najednou i větším skandováním fanoušků. Zvláště přesilovky jsou nyní daleko nebezpečnější a ve výsledku napínavější, ale celkově díky novému systému vyčerpání je hratelnost o něco blíže reálnému hokeji.
Unavenější přitom po tlaku nejsou jen hráči v poli, ale i brankáři, kteří s plným ukazatelem chytají lépe, než když jsou úplně vyčerpaní. V takový moment se snadněji překonávají (během testování při vyčerpání pustili i několik jinak lehce chytatelných střel), protože už nemají tak bleskové reakce, navíc po úspěšném zákroku se čím dál hůře zvedají z ledu. Systém vyčerpání jsem si po pár zápasech docela oblíbil a jde o pěkné oživení hratelnosti. Trochu jsem se na začátku bál, aby kvůli tomuto systému nepadalo až příliš mnoho branek a zápasy nekončily třeba 20:15, ale nakonec se zdá, že je dobře vybalancovaný a ve výsledku je to pořád o šikovnosti samotného hráče, jestli dokáže vstřelit gól nebo ne.
Jednou z hodně proklamovaných novinek vývojáři je vizuální systém přihrávek. Ten funguje tak, že když namáčknete přihrávku (na PlayStationu je to R2, na Xboxu pak RT), objeví se nad spoluhráči akční tlačítka - křížek, trojúhelník, kolečko nebo čtvereček, přičemž podle toho, jaké tlačítko následně zmáčknete, tomu hráči nahrajete bez komplikovanějšího míření. Dle mého pocitu tento způsob nahrávání pomůže v začátcích hlavně nováčkům nebo občasným hráčům, hrajícím proti umělé inteligenci na nižší obtížnosti, kterým přišel původní systém moc složitý nebo komplikovaný na naučení. Později a hlavně v online prostředí je ale lepší přejít na původní systém, protože hokej je hodně rychlá hra a neustále sledovat, jaké tlačítko má nad sebou hráč, jemuž chcete přihrát, není moc reálné. Zvláště při útočení, kdy uzamknete protihráče v jeho vlastní třetině a chcete na malém prostoru přihrávat velmi rychle z hráče na hráče. I proto mám z této novinky trochu rozporuplné pocity, protože si nedokážu představit, že bych ji dokázal kloudněji dlouhodobě využívat.
Když už jsem zmínil vizuální systém přihrávek, musím i nové přepracované ovládání, které vývojáři označují jako úplná kontrola. Jde trochu překvapivě o výchozí nastavení, přičemž na tento způsob ovládání je naprosto překopáno to, jak se provádí kličky, různé triky, hity i třeba střelba. Zkušení hráči, kteří hrají NHL každý rok, se tak najednou musejí znovu celkem zdlouhavě učit hru ovládat, protože veškeré akce jsou namapovány na tlačítka. Nový systém ovládání mi ale určitě přijde zajímavý a celkem rychle jsem si osvojil jeho základy, ale je samozřejmostí, že ještě chvilku potrvá, než i složitější kousky plně zautomatizuji. Kromě tohoto schématu ovládání vývojáři ponechali i klasičtější skill-stick. Jiná schémata ovládání NHL 24 neobsahuje, takže pokud jste hráli s hybridním nebo klasickým ještě z NHL 94, máte v novém ročníků smůlu. Uvidíme, jestli se tato schémata časem vrátí, ale zatím žádný náznak není, že by se tak mělo stát.
A to by byly asi ty největší změny, které letos NHL nabízí. Moc jich není. Vývojáři před vydáním zmiňovali třeba i rozšířené a přepracované oslavy gólů, ale ty působí hodně rozpačitě. Po vstřelení gólu není možné oslavu přímo provést, ale vždy se jen spustí kratší animace. Animací oslav není mnoho, takže se celkem brzy začnou opakovat a člověk má tendenci je odklikávat, což bohužel nejde. Oslavy gólů budou potřebovat kompletní překopání, protože v současné podobě moc dobře zpracované a zábavné nejsou. To třeba nová spolukomentátorka Cheryl Pounder, nahrazující Raye Ferrara, odvádí solidní práci, ale je jasné, že nejde o tak zásadní novinku. Spíše bych ocenil, pokud by vývojáři ještě více zapracovali na plynulosti animací, fyzice i třeba lepší konzistenci zákroků od brankařů. Jde pořád o ty stále se opakující nedostatky a problémy, na které hráči poukazují každý rok, a z nějakého důvodu se na ně nesahá. Také samotné menu hry je dost pomalé a zasekané, a jen třeba vybrat si týmy v rychlém zápase je dost frustrující záležitost. Tohle přece musí vidět i vývojáři, když si hru zapnou. Je samozřejmě otázka, jestli to dělají. Místo toho raději poukazují na nový fyzikálně řízený kontakt mezi hráči, který má na hru minimální vliv a moc ji popravdě neobohacuje, i když sražení soupeře z ledu na střídačku vypadá rozhodně pěkně.
Že se vývojáři letos nepokusili ani trochu inovovat mezi hráči stále hodně hrané offline režimy, je rozhodně velké zklamání. Z pohledu hráče, který nehraje online, je letošní ročník jen o nových soupiskách a jedné solidnější herní novince. Že by se ovšem vývojáři věnovali nějak hodně online režimům, to se také říci nedá. Je fajn, že po několika letech je tu konečně od prvního dne cross-play podpora, takže vyhledávání hráčů by mělo být snazší. Zkušenosti ale jsou rozporuplné, protože jsem pravidelně čekal na soupeře poměrně dlouho, a nejednou mi matchmaking po dlouhém čekání vyhodil i hlášku s chybou. Hodně nepříjemné. Akorát to demotivuje pokračovat v hraní. Když jsem ale soupeře našel nebo hrál přátelské zápasy s kamarádem, vše běželo dobře. Nesetkal jsem se s žádnými lagy ani jinými problémy.
Nejprve se budu věnovat režimu World of Chel, v němž si vytvoříte svého vlastního hokejistu a následně s ním hrajete proti ostatním různé typy zápasů. Základ je naprosto stejný jako v loňském ročníku, jen je vše takové uhlazenější, a čeho jsem si všiml, je velké množství nové kosmetiky, kterou je možné získat. No a vůbec poprvé nechybí ani dnes do každé hry cpaný Battle Pass s dalšími kosmetickými doplňky. Chvilkami mi přišlo, že vývojáři nejvíce času letos trávili vytvářením nové kosmetiky, aby si za ní mohli říci hráčům o další peníze. Asi nebudu daleko od pravdy.
Pokud si dobře pamatuji, v posledním ročníku se vývojáři v režimu HUT (Hockey Ultimate Team) zaměřili hlavně na přidání hráček, které tak mohly hrát po boku svých mužských kolegů. Dojmy z této novinky byly tak nějak všelijaké, ale ženské hokejistky nebo rozhodčí mají velké zastoupení i v novém ročníku. Už ale nejde o novinku, a proto jsem byl celkem zvědav, co dalšího letos oblíbený kartičkový režim HUT nabídne. Když jsem ho začal hrát, zjistil jsem, že prakticky vše bylo převzato bez výrazné změny. Většinou jde o kosmetické úpravy nebo dotažené dříve přidaných prvků. Třeba cíle jsou nyní sledovány v reálném čase. Za největší novinku letošního ročníku se dají označit HUT Moments (v EA Sports FC 24 nechybí naprosto stejný režim), jenž vám dává možnost prožít ikonické momenty z historie hokeje, ale i aktuální sezóny. Jde prakticky o přepracované klasické výzvy, které ve výsledku nejsou tak zajímavé ani dobře zpracované, jak bych si představoval. Je sice pěkné, že můžete hrát historické zápasy s legendárními hokejisty, ale jen v současné výstroji a na moderních kluzištích, což značně ubírá na atraktivitě. Více výrazných změn a novinek pořád silně na mikrotransakcích postavený HUT toho nenabízí, i když bych řekl, že díky velkému množství cílů a výzev je jednodušší získat nové balíčky.
Před dvěma lety série NHL konečně přešla na Frostbite engine, jenž byl sice na začátku vytvořen primárně pro sérii Battlefield, ale protože se osvědčil, začala ho EA využívat i u svých dalších velkých her jako FIFA nebo Dead Space. Přechod se projevil jednoznačně pozitivně, ať už šlo o detailní modely virtuálních hokejistů s kvalitními animacemi, velmi dobře zpracované stadiony s fandícími diváky, výborné nasvícení a vůbec skvělou atmosféru hokejových zápasů. A nový ročník na tom není jinak. Sice byla vizuální stránka od posledního ročníku jen drobně vylepšena (spíše dotažena), ale i tak vypadá NHL 24 prostě skvěle, a i díky propracované prezentaci a ozvučení zápasy chvilkami vypadají jako skutečné televizní přenosy. Na vizuální stránku si opravdu nemohu stěžovat, zvláště když hra běží krásně s čistým obrazem ve 4K rozlišení se stabilními 60 fps, a do toho se i rychle načítá díky SSDčkům v nových konzolích PlayStation 5 a Xbox Series X/S. Vývojáři mají v rukou mocnou technologii, a jen těžko si představit, že by hra mohla vypadat a běžet na aktuálních konzolích lépe.
Letošní ročník NHL je opět hodně rozporuplný. Na jedné straně mu nelze upřít skutečnost, že jsem se během hraní bavil o poznání více než před rokem, především díky novince v podobě systému vyčerpání hráčů. Je ale otázka, jestli jde o tak zásadní změnu a novinku, kvůli níž by bylo nutné nové NHL kupovat, zvláště když některé další menší změny jsou spíše rozporuplné a herní režimy by si konečně zasloužily větší inovace. A to nemyslím nyní jen ještě větší tlačení na mikrotransakce, jako je tomu u World of Chel a HUT. Pokud jste už třeba pět let NHL nehráli a máte chuť na virtuální hokej, NHL 24 není špatná volba. Ostatní ale nemají moc důvodů na nový ročník přecházet, pokud vlastní NHL 23 nebo 22.
Komentáře