Recenzovaná verze: PlayStation 5

Hra Miasma Chronicles nás stejně jako předchozí hry studia The Bearded Ladies vezme do budoucnosti, která pro lidstvo nevypadá příliš růžově. Většina světa je naprosto zpustošená a lidstvu bere naději na lepší život právě Miasma. Ta je tu ústředním problémem, který dokáže měnit svět okolo, a likviduje tak lidem možnosti k přežití. Hlavní hrdina je mladík Elvis. Ten pátrá po své matce, která ho v dětství odložila za hranicí Miasmy s tím, že ji má v dospělosti najít. K tomu by mu mohla pomoci podivná a vlastně i dost záhadná rukavice, kterou mu jeho matka darovala. Díky ní má totiž k dispozici nadpřirozené schopnosti.

Když se Elvis vydá hledat svoji matku, není na pátrání sám, protože společnost mu dělá robot Diggs. Ten má v sobě nahrané jakési imaginární já a smýšlí proto jako by šlo o Elvisova bratra. Tahle dvojice začíná své putování napříč zničenou Amerikou (ano, už zase) společně. Později během hry se jim podaří sehnat další parťáky do party, čímž se skupinka stane různorodější a poněkud genderově vyváženější.

Hlavním problémem příběhu je dle mého pohledu nakonec jeho nezajímavost. Je na něm až příliš znát, že v kontextu celé hry hraje spíše jakési druhé nebo až třetí housle k tomu, co autoři umějí nejlépe, a to je tahový boj, k němuž se dostanu později. Veškeré repliky hlavních hrdinů navíc působí tak trochu amatérsky a někdy až křečovitě, z čehož jsem obracel oči v sloup. K tomu je třeba započíst hodně infantilní humor a příšerné hlášky, které z postav padají, a to téměř za každé situace. Když už po xté v jedné bitvě slyšíte „nice, cool bro, amazing“, tak to brzy začne lézt na nervy.

Hratelnost je v Miasma Chronicles rozdělena na dvě hlavní části. Tou první je průzkum okolí v reálném čase. Celý titul je rozkouskován na jednotlivé lokace, které postupně procházíte a hledáte v nich zajímavé předměty, vylepšení, nové zbraně, plníte celkem rozmanité úkoly a nacházíte také nejrůznější artefakty a spisy z minulosti, z nichž se můžete dozvědět více podrobností. Poměrně zdařilé je tu také hledání jednotlivých kódů ke dveřím a trezorům, kdy je třeba oblast dobře prohlédnout a najít jednotlivá čísla nebo si je z něčeho odvodit. Mnohdy je to dost náročné a je tedy nutné u hry i více přemýšlet. Druhým nosným prvkem hry je boj, a ten autorům šel a stále jde velmi dobře.

Pokud máte rádi tahové hry ve stylu X-COM nebo kupříkladu Gears Tactics, tak se budete cítit velmi komfortně a prakticky jako doma. Hra si v tomto ohledu bere od těch nejlepších a v soubojích je doslova výborná. Zpočátku máte k dispozici 2 postavy a později maximálně 3, které mohou vstoupit do střetu. Ten pak probíhá v základu velmi jednoduše a je věrný celému žánru tahových strategických her. Snažíte se využít všech možných dovedností jednotlivých postav, které máte v partě, aby soupeř padl dříve než vy.

To však zásadně ovlivňuje jeden faktor. Buďto se vydáte bojovat o osud Ameriky v režimu, kdy v případě krytu obdržíte zranění 20 % při zásahu, při polovičním krytu 50 % a bez krytí 100 %. A pak je tu druhá varianta, která je mnohem zábavnější, ale mnohdy velmi nevyzpytatelná. U mnoha bojů jsem se chytal za hlavu nebo si rval vlasy s ohledem na to, co se vlastně dělo na obrazovce. Představte si modelovou situaci, kdy vám hra ukáže, že máte 95% šanci, že zlikvidujete soupeře. Vy máte v ruce brokovnici s velkým rozptylem a stojíte od soupeře asi tak 2 metry. A světe div se, vaše postava se netrefí a v dalším kole znovu. Ano i toto se občas děje a některé bojové situace patří téměř do škatulky bizáru, ale nic s tím nenaděláte. Ačkoliv je systém náhody mnohdy dost nemilosrdný, tak výjimečně dokáže nečekaně zatopit i vašemu nepříteli, což naopak vyvolá uspokojivý úsměv na vaší tváři.

Boje jsou ale jinak velmi dobré a správně dynamické. Pravidla soubojového systému jsou vcelku typická pro tento typ her. Vždy máte za každou z postav k dispozici 2 akční body, které lze využít. Samotný útok vám vezme oba akční body v případě, že jste předtím jinou akci nevyužili. Jinak se můžete pohnout na jiné místo, využít něco z bohatě nabitého ruksaku (zdroje mají všechny postavy společné), nabít zbraň, a nakonec využít i nějaké té speciální schopnosti, jako je například silnější palba. Během boje se postavám doplňuje zuřivost, a v případě jejího plného nabití máte možnost silného útoku.

Hra se umí vytasit s poměrně odpornými nepřáteli. Takže zatímco zpočátku bojujete s humanoidními žábami, tak v pozdější fázi hry se utkáte také s roboty nebo podivnými nestvůrami, které stvořila samotná Miasma. Oceňuji také to, že se tvůrci rozhodli u každé této frakce vytvořit poměrně nevyzpytatelné typy nepřátel. Díky tomu se vám do cesty vyjma řadových bojovníků postaví také léčitelé, zmetkové, co umí přivolat posily, silní obrněnci nebo také nepřátelé s přesnou muškou na dálku. Na každého působí něco trochu jiného a budete si tak muset připravit svou taktiku dopředu. Velké množství jednotek protivníka dělá souboje rozmanitější a nepřišlo mi proto, že by hra sklouzávala do stereotypu.

S tím se také ruku v ruce váže možnost nepřítele odpravit potichu, aniž by došlo na nějakou větší šarvátku. V tomto ohledu se mi osvědčila postava sniperky Jade. Ta totiž může odstřelovat nepřátele na větší vzdálenost. Ideální tak je si bojiště vždy předem obejít a podívat se, kteří nepřátelé nejsou v dosahu ostatních či se občasně vzdálí od svých kumpánů. Tehdy nastane vaše příležitost. Jade aktivuje boj a popraví nepřítele, aniž by o tom ostatní věděli. Takto se můžete zbavit kupříkladu tří slabších jednotek, než začne skutečný boj, který následně bude o něco jednodušší. Dosah nepřátel vždy vidíte díky mřížce z jednotlivých políček, která se případně může hýbat směrem k vám, ale i od vás.

Kromě průzkumu a samotného boje je ve hře také důležité plnění vedlejších úkolů, což vám přidává další neocenitelné dovednostní body, a věřte, že budete poměrně dost pociťovat jejich nedostatek. Opravdu doporučuji se ve hře vracet do již navštívených lokací, kde se objevují nové skupinky nepřátel a také klíčové cíle, na které je vypsána odměna. Pro hru je to v podstatě nezbytné. Pokud budete plnit pouze hlavní úkoly, tak se brzy dostanete do fáze, kdy i s využitím veškerých dovedností a předmětů nebudete schopni v klíčovém střetu uspět.

Na základě dalších levelů můžete vylepšovat své postavy. Zvyšujete jim tak jejich odolnost, zdraví anebo můžete získat více zdrojů pro vaši rukavici, s níž se dá vyčarovat několik typů kouzel. Kupříkladu blesky, tlakové vlny nebo tornáda. Každé z těchto kouzel navíc dokáže využít i separátní dovednosti, jako je sebrat zdraví nepřátelům, dát jim vyšší poškození a podobně. Za tím vším stojí modifikace, které si můžete konfigurovat dle svého. Rozhodně jde o silný prvek z hlediska hratelnosti, ale co se týče kouzel, tak jsem s nimi až tolik nelaboroval a spíše využíval tradičnějších zbraní. Těch máte na výběr poměrně dost. Nechybí totiž kulomety, brokovnice, sniperky, ale také zbraně, které dokážou střílet disky a již zmíněná kouzla.

Co se autorům musí nechat, tak je fakt, že prostředí je opravdu kvalitně vyobrazené. Celkově projdete tři velké regiony, v nichž nechybí močály, pouště nebo základny, než se dostanete k závěru hry. Ačkoliv jsou si lokace dost podobné díky podivnému filtru, který Miasma využívá, tak nelze říct, že by byly stejné. Každá z lokací je poměrně originální a byla svým způsobem radost se v tomto světě potulovat. Vlastně by to byl i fajn výlet, kdyby vás pořád nepřepadávaly různé zrůdy, ale také banditi a mutanti. Ocenit lze i délku hry, která sice využívá efektu opakování soubojů a lokací, ale na samotný konec se dostanete po nějakých 25-30 hodinách, a to je solidní porce zábavy.

Na technický stav hry se nemůžu příliš stěžovat, neboť jsem se s ničím výjimečným nesetkal. Všehovšudy mi hra spadla pouze jednou, byť v poměrně nevhodný okamžik uprostřed dobře rozehraného souboje. Načítání by věru mohlo být o trochu rychlejší, když hra vychází na současné konzole s SSDčky, ale jde spíše o detail. Jediným nešvarem je občasné spuštění odpočtu, že bude souboj ukončen kvůli opuštění oblasti, a to navzdory tomu, že se tak nestalo.

Ačkoliv samotné prostředí hry se mi poměrně líbilo, tak méně už se mi líbila samotná grafická stránka. Nějak si nemohu pomoci, ale díky podivnému filtru, který hru občas až nepřirozeně zesvětluje, tak jsem měl pocit, že tehdejší Mutant Year Zero měl grafickou stránku přeci jen výraznější a ostřejší. Grafická stránka, jako kdyby ustrnula v tehdejším bodě a autoři jako kdyby vůbec nereflektovali to, že už máme doma novější generaci konzolí. V tomto ohledu mě švédští autoři nemile překvapili a kupříkladu animace jsou občas na hraně snesitelnosti a ohavnosti. Palec nahoru jim ale dávám za vhodně zvolenou hudbu v soubojích, byť trochu se opakující. Co naopak musím zkritizovat, je dabing, který je mnohdy dost otravný, a to zejména u ústředního dua Elvise a Diggse.

Miasma Chronicles je solidní tahová strategická hra odehrávající se v rozmanitém post-apokalyptickém prostředí, u níž jsem se bavil a ocenil nejen její neotřelý svět, ale také zábavné a rozmanité souboje proti velkému množství protivníků. Co však hru bohužel sráží dolů, je naprosto nezajímavý příběh, který jsem velmi brzy přestal sledovat, ale také ploché charaktery, nevýrazný grafický kabát, který nás přišel strašit z předchozí generace, a poněkud amatérský dabing. I přesto všechno jde o hru, kterou mohu nadšencům do tahových strategických her doporučit. Bavil jsem se a budete i vy.