Dnes už víme, že Marvel’s Spider-Man pro PlayStation 4 dopadl fantasticky, povedla se i následná rozšíření, a jsou tomu tři roky, co Insomniac Games své pavoučí univerzum obohatil i o velmi kvalitní spin-off Marvel’s Spider-Man: Miles Morales. Spider-man se dostal zpět na herní mapu, přičemž před dvěma lety bylo oznámeno, že se obou her prodalo více než 33 milionů kopií. To jsou prodeje, nad nimiž museli kroutit hlavou nejen lidé z PlayStationu, ale hlavně Marvelu a Activisionu, který si v tu chvíli zřejmě uvědomil, jak silnou značku držel ve svých rukou. Dnes už prodeje mohou být zase o dost větší, a není sporu o to, že jde o jednu z nejsilnějších a nejdůležitějších značek PlayStationu, na níž se bude chtít Sony spoléhat i do budoucna. Není proto divu, že Marvel’s Spider-Man 2 byl dlouhodobě jednou z nejočekávanějších her, do níž fanoušci komiksů vkládali velké naděje. A já už na začátku mohu prozradit, že rozhodně nezklame. Naopak má celou řadu překvapení. Marvel’s Spider-Man je parádní evolucí předchozí hry, která pro videoherní sérii znamená to samé, jako druhý Spider-man pro Raimiho trilogii.

Recenzovaná verze: PlayStation 5

Vývojáři ze studia Insomniac Games byli vždy velkými fanoušky komiksů od Marvelu a hlavně pavoučího superhrdiny, jehož kousl radioaktivní pavouk, díky čemuž získal nadpřirozené schopnosti. I proto, když jim bylo nabídnuto, aby vytvořili s ním hru pro konzole PlayStation, věděli přesně, co musejí udělat. Místo zasazené své hry do už existujícího komiksového nebo filmového univerza se rozhodli vytvořit své vlastní, které bude oblíbenou předlohou jen inspirováno, a brát si z něj postavy a některé charakteristické prvky. Díky tomu nejsou svázání s žádnou existující předlohou a mají obrovskou volnost v tom, jak pracovat s postavami a hlavně samotným dějem a světem, v tomto případě New Yorkem. To má pak za následek, že hráči a fanoušci komiksů nevědí, co mají čekat, a je pro ně přichystáno nejedno překvapení. A těch má i druhý díl Marvel’s Spider-Man opravdu hodně. Před zahráním jsem si říkal, jestli toho vývojáři v ukázkách a trailerech neprozradili příliš, ale moc dobře věděli, co dělají. I když třeba písečného padoucha v launch traileru ukazovat nemuseli.

Pokud jste první díl nehráli, a ani jeho výborný spin-off zaměřený na Milese Moralese, měli byste to rozhodně před zahráním druhého dílu napravit. Ten sice na začátku nabídne shrnutí předchozích událostí, ale nevěnuje se jim do hloubky a na mnohé věci zapomíná. Navíc je dobré prožívat s hrdiny příběh od začátku a vidět, jak postupně dospívají, mění se jejich osobnost a jakými strastmi si museli projít. Marvel’s Spider-Man 2 se odehrává deset měsíců po událostech v Marvel’s Spider-Man Miles Morales. Peter se snaží splácet dům po své tetě, v čemž mu má pomoci i nová práce v roli učitele. Miles od posledně více dospěl a kromě pavoučích povinností pracuje i na své budoucnosti v roli vzorného studenta, aby se dostal v brzké době na vysokou školu. U něho se ještě zastavím, protože si myslím, že jde o výborně napsaného hrdinu, jenž prošel největším vývojem od doby, co jsme se s ním setkali poprvé v prvním díle, a ještě projde během druhého dílu. I díky tomu jsem si ho hodně oblíbil. Poslední do pavoučí party je skvěle zahraná Mary Jane „MJ“ Watson. Ta pracuje jako investigativní novinářka pro Daily Bugle a snaží se svými články zavděčit stále náročnějšímu šéfredaktorovi, jenž má na pavoučí hrdiny pořádně spadeno.

Studiu Insomniac Games se už v prvním díle podařilo přijít charismatické hrdiny, které si každý snadno oblíbil, a proto je nyní jednoduché sledovat další jejich osud a kolikrát dost složité vztahy, a to i v momentě, kdy nemají na sobě masku a nezachraňují obyvatele amerického velkoměsta. Pomáhají tomu i fantastické herecké výkony, které nyní mohly díky vylepšené vizuální stránce a hlavně animaci ještě více vyniknout, ale také kvalitní dabing. Vrací se všichni původní herci, takže Petera opět skvěle ztvárnil Yuri Lowenthal, jehož doplňuje Nadji Jeter jako Miles a Laura Bailey jako MJ.

Normální život si ale hrdinové moc dlouho neužijí, protože vše se začne zamotávat, když se z ničeho nic objeví Peterův nejlepší kamarád Harry Osborn. O něm jsme mohli v prvním díle slyšet a Peter o něm mnohokrát mluvil, ale až nyní se objevuje na scéně, protože se vrátil ze svých cest ze zahraničí, kde se léčil z těžké nemoci (nebo alespoň si Peter myslel, že tam je). Netrvá dlouho, a do New Yorku zavítá i lovec superpadouchů Kraven, jehož vývojáři představili už v ukázkách. Jde o silného a značně nepředvídatelného padoucha, jenž je dost specifický a značně se liší od padouchů z prvního dílu, protože nejde přímo po hlavních hrdinech, s nimiž nemá žádný vztah, ale vybere si New York pro svůj další velký lov. Kraven je dobře napsaný padouch, z něhož mrazí pokaždé, když se objeví na scéně, a je zábavné postupně odhalovat jeho motivy. A pak je do příběhu hry zakomponován i ikonický Sandman, jehož osud je značně tragický, a hlavně tedy Venom. Jeho fantasticky ztvárnil herec Tony Todd (Skála, 24 nebo Nezvratný osud). Jeho Venom je opravdu děsivý a má jeden z nejlepších designů, jaký jsem kdy u Venoma viděl, a vůbec svým zpracováním je fantastický a značně převyšuje poslední filmovou verzi. Více jsem se rozhodl neprozradit k příběhu, protože cokoliv dalšího by byl obrovský spoiler, jenž by vám mohl zkazit překvapení a zážitek ze hry.

Mohu ale zmínit, že dospěleji působící příběh je skvěle napsaný, líbil se mi ještě o něco více než u prvního dílu, a co je také důležité, tak je skutečnost, že je od určitého bodu daleko temnější, než jsou fanoušci komiksů se Spider-manem zvyklí, mnohdy i skličující, a o to větší strach pak budete o hrdiny mít. Značně za to může hlavně symbiont, jenž začne Petera hodně ovládat, kvůli čemuž se u něj naprosto změní osobnost a bude myslet především na sebe, než na své přátele, kteří ho mají rádi. I přesto nechybí sem tam pro Spider-mana charismatický humor, jenž nemá rušivý efekt, naopak u řady rozhovorů, vtípků a dalších scén jsem se zasmál. Jsou s citem dávkovány, a jen podporují vyprávění samotného příběhu. Vývojáři nešetří během něj ani emotivními situacemi, velkými zvraty a silnými momenty, které zacloumají pořádně nejen s hrdiny, ale také s hráči. Marvel’s Spider-Man 2 má rozhodně jeden z nejvíce strhujících příběhů, jaký jsem ve filmech, videohrách i komiksech s pavoučím hrdinou viděl, a hodně jsem si ho jako fanoušek předlohy užil. Zvláště když vývojáři nešetří ani různými easter eggy na komiksové série, které pořádně potěší a některé i rozvíří spoustu spekulací, jak by mohla videoherní série do budoucna pokračovat. Jedna vedlejší linka je navíc značně otevřená a z jejího konce jsem byl popravdě docela dost v šoku. A to je možná i jedna z výtek. Ne vše se v Marvel’s Spider-Man 2 vyřeší a je vidět, že vývojáři už počítají minimálně s rozšířením či spin-offem, ale možná i rovnou se třetím dílem, jenž by celou pavoučí trilogii ukončil.

I Marvel’s Spider-Man 2 se jako první díl odehrává v New Yorku. Někdo si proto může říci, že si vývojáři tímto rozhodnutím značně ušetřili práci, protože mohli použít mapu z jedničky a ani ji nemuseli upravovat. Ano, mapa z prvního dílu byla použita, takže opět je možné se houpat po Manhattanu, ale nově je možné navštívit i čtvrtě Queens a Brooklyn, a dokonce se i některé mise odehrávají na řece East River, jak ostatně bylo vidět už v jedné z ukázek před vydáním. Mapa herního světa se díky tomu prakticky zdvojnásobila, přičemž nové spíše chudší čtvrtě se od Manhattanu značně liší. Nemají tolik mrakodrapů, ale spíše malé baráky, továrny a jsou i více zalesněnější, a nechybí ani velký zábavní park, který lze kdykoliv navštívit. Je jen škoda, že není možné si v něm vyzkoušet v rámci volné hry žádné atrakce. Sice hra na tom nestojí, ale šlo by jistě o příjemné zpestření.

Vývojáři navíc Manhattan, jenž byl přítomen už v prvním díle, značně upravili. Je nyní daleko detailnější, po ulicích chodí větší množství chodců, na silnicích je více aut, je možné vidět hejna holubů a na obloze létat helikoptéry a letadla, no a mrakodrapy se krásně lesknou díky použitému ray-tracingu. Už v prvním díle bylo možné vidět do mrakodrapů, kde byly většinou ale jen stroze vybavené kanceláře, které se často opakovaly. Nyní jsou tyto místnosti daleko rozmanitější, navíc jsou v nich sem tam i lidé. Sice to jsou jen drobné detaily, které by jiní vývojáři u svých her ignorovali z různých důvodů, třeba kvůli vysokým nákladům, ale hře prospívají a pomáhají vytvářet uvěřitelný a živý svět, který je radost prozkoumávat. Průzkum je navíc daleko důležitější než v prvním díle. Tentokrát po městě nejsou věže ani něco podobného, co by vám odkrylo mapu a na ní desítky otazníčků. Vše si musíte najít sami, od beden s materiálem, vedlejší úkoly a další aktivity, což rozhodně vítám. Jsem rád, že vývojáři od věží upustili, hře to jednoznačně pomáhá. A pak je tu rychlé cestování. U prvního dílu si pamatuji, že vývojáři při rychlém cestování použili pěkné nahrávací obrazovky, kdy třeba Spider-man jel metrem. U druhého dílu ale nahrávací obrazovky nejsou třeba, jako tomu bylo už u remasteru prvního dílu a třeba i spin-offu Miles Morales. Jen zde je to dotáhnuto k naprosté dokonalosti. Stačí otevřít mapu, kliknout na místo, které chcete navštívit a ve vteřině se na něj přemístíte. Jde o něco, co se jen tak neomrzí.

Už v prvním díle byla radost se houpat po pavučinách po virtuálním New Yorku a v druhém dílu se na tom nic nezměnilo. Vývojáři ale přidali několik nových vychytávek, aby byl pohyb ještě příjemnější a rychlejší. A to rozhodně je vítané, když je mapa nyní prakticky dvojnásobná. Nad pohybem po městě máte ještě větší kontrolu, nově se můžete rychleji vymrštit za roh mrakodrapu, vystřelit se do vzduchu jako z praku nebo používat Spider-skok pro navýšení rychlosti. Možností je samozřejmě více, všechny vám tu vypisovat nebudu, ale největší novinkou jsou bez debat pavučinová křídla, díky nimž je možné po městě plachtit. Plachtění trochu ve stylu Batmana vypadá fantasticky a je i zábavné, ale hlavně je možné s ním rychle překonávat velké vzdálenosti, zvláště když jsou všude různé větrné víry. Kolikrát jsem díky nim nabral takovou rychlost, až jsem se divil, že je hra schopná vykreslovat New York v takové kvalitě prakticky instantně jen s minimálním dočítáním. Insomniac Games u tohoto ždíme SSDčko konzole PlayStation 5 na maximum, a jde o jednu z herních novinek, která ukazuje, proč už hra nevznikla pro starou generaci. Jen o vizuálním zpracování to není, vývojáři by museli omezit i některé herní mechaniky, a pavučinová křídla by určitě nemohla ve hře existovat.

Marvel’s Spider-Man 2 se netočí jen kolem jednoho pavoučího superhrdiny, ale vůbec poprvé v rámci série dává možnost ovládat Petera i Milese. Mezi nimi je možné kdykoliv ve volné části přepnout, což je díky rychlému SSDčku konzole PlayStation 5 bleskové a netrvá ani vteřinu. Při plnění klasických kriminálních případů, mezi nimiž jsou honičky, hašení požáru a tak dále, je jedno, za koho budete zrovna hrát. Některé příběhové i vedlejší mise, případně i aktivity ovšem vyžadují, abyste hráli za určitého Spider-mana (Peter může plnit úkoly pro nadaci, Miles zase řeší problémy svých spolužáků na střední škole), případně mezi nimi je pak přepínáno podle potřeby hry. Rozhodně tak nejde si na začátku vybrat třeba Petera a následně za něj odehrát celou hru. Na Marvel’s Spider-Man 2 se mi hodně líbí, že svět hry s oběma Spider-many počítá. Ti mohou spolupracovat v rámci hlavních misí, což kolikrát přináší oku lahodící komba, jak ostatně naznačil už před více než dvěma lety oznamující teaser trailer. Občas se mi i stalo, že druhý Spider-man přispěchal na pomoc do kriminálního případu, a pomohl s likvidací protivníků. Tyto drobné novinky a oživení hratelnosti jenom prospívají a krásně ji obohacují.

Jinak je soubojový systém, založený na velkém množství komb i správnému načasování pro úhyb před výpadem protivníka, ve svém základu hodně podobný tomu z prvního dílu. Hlavní hrdinové mohou využívat různá komba, přitahovat se na protivníky, vymršťovat je do vzduchu nebo je lepit pavučinou na zdi. Protože byl soubojový systém v prvním díle kvalitní a mezi hráči si získal velkou oblibu, vývojáři se logicky rozhodli, že nebudou jeho základ do druhého dílu výrazně překopávat. Jen soubojový systém značně rozšířili a přidali nová komba, speciální útoky, zakončovací údery, přítomny jsou také nové gadgety i animace, aby byl rozmanitější a hráč měl ještě více možností, jak likvidovat protivníky. A i se vyhnout jejich výpadům, k čemuž slouží nejen klasický dobře načasovaný úskok s pavoučím předvídáním, ale i silné zblokování, po němž se hra trochu zpomalí a je možné protivníkům uštědřit pár slušných ran. Souboje s protivníky jsou díky výbornému soubojovému systému neustále zábavné, navíc se na ně i dobře dívá, protože některá komba či speciální útoky prostě neomrzí ani po desítkách hodin. Nehledě na to, že prakticky po celou dobu hry se učíte nová a nová komba a další možnosti, jak likvidovat protivníky.

Vylepšení doznal i stealth. Spider-mani jsou sice hodně mrštní a silní, takže jim nedělá problém seřezat i větší množství protivníků najednou, ale sem tam se hodí opatrnější postup. Stealth pasáží mi přišlo, že jich tentokrát není v rámci hlavní příběhové linky tolik, ale rozhodně jsem si je užíval, protože jsou propracované a dobře navržené. Opět je možné protivníky potichu likvidovat tím, že si je přitáhnete a někde přilepíte ke stropu, lampě nebo k traverze. Je možné odlákávat jejich pozornost, a nově si i udělat lano z pavučiny z jednoho konce místnosti na druhý. Nejste omezeni pouze traverzami a vývojáři vytvořenými cestičkami, jako tomu bylo u prvního dílu. Pavučin, kterých je možné udělat v místnosti, je navíc docela dost. Nejste limitováni jen na jednu. Kolikrát jsem vytvořil tolik cestiček, kdy pak místnost vypadala prakticky jako pavoučí hnízdo, na němž byli pověšeni různí neřádi. Připraveni pro policii, nikoliv k tomu, aby se do nich velký pavouk zakousl.

Oba Spider-mani se neliší jen svým vzhledem, ale také mají pro sebe specifické bojové a další vlastnosti, čímž se hratelnost a hlavně i výše zmíněný soubojový systém stává oproti prvnímu dílu ještě rozmanitější. Peter se může od začátku hry spolehnout na své silné mechanické pavoučí paže. Později dostane i schopnosti symbionta, které vývojáři odhalili už před vydáním, a musím říci, že jsou skvělé. Jednak je zábava je využívat, je pěkné se dívat na jednotlivé útoky, ale hlavně mají i vekou sílu, takže zlikvidují vše, co se postaví do cesty. Sílu symbionta je nejvíce cítit v momentě, kdy zapnete na chvilku super útok, čímž na omezený čas Peter získá daleko větší sílu a z repráčku DualSense uslyšíte děsivý řev šelmy. Miles zase má své elektrické venom schopnosti, které se hodí nejen pro likvidaci protivníků, a musím říci, že jsou efektní i efektivní, ale i při nějakém tom logickém rébusu či problému. Stejně jako u předchozího dílu nechybí ani možnost vylepšovat schopnosti. Ve hře nyní existují tři stromy s dovednostmi. Jeden je společný pro Petera a Milese a je zaměřen hlavně na jejich pohyb po New Yorku. Pak má každý Spider-man ještě svůj vlastní košatý strom, skrze který je možné jim za levelování vylepšovat jejich specifické dovednosti určené hlavně pro boj. Tím se jejich možnosti při střetech s protivníky ještě rozrostou a postupně se učí další nová komba i speciální útoky, které je radost používat.  

Po většinu času hry budete likvidovat různé zlořády z několika frakcí (nebudu jmenovat, abych nespoileroval, ale rozhodně nepotkáte jen lovce patřící pod Kravena), které mají několik druhů jednotek. Některé lze snadno zlikvidovat, jiné se kryjí nebo jsou silnější a vyžadují trochu nápaditější přístup. Druhy nebo spíše typy jednotek každé frakce jsou až na výjimky totožné, jako v prvním dílu, a je možná trochu škoda, že vývojáři nepřidali nové. Umělá inteligence také nedoznala velkých změn, ačkoliv nyní protivníci více útočí z více stran najednou, aby měli větší šanci Spider-mana zlikvidovat. Na vyšší obtížnosti jim to popravdě moc velký prostor nedělá, ale právě na nich propracovaný soubojový systém nejvíce vynikne. Zatímco řadoví protivníci jsou spíše standardní, přesto jsou souboje s nimi díky výbornému soubojovému systému zábavné, velkou devízou hry jsou bossové. V první polovině jsem si říkal, jestli tu vůbec nějací jsou, ale ve druhé se to značně změní a hra začne servírovat jeden fantasticky navržený a do posledního detailu promakaný souboj s bossem za druhým. Kolikrát jsem si pak říkal, že je trochu škoda, že nejdou souboje s bossy opakovat, protože bych si mnohé dal s chutí znovu. Každý souboj s bossem překonává o řád souboje s bossy z prvního dílu, a patří i k tomu nejlepšímu, co se objevilo za poslední dobu v žánru akčních adventur. A že žádného bosse přímo nejmenuju? No, je tu docela dost překvapení, proto vám nechci kazit zážitek z hraní.  

Marvel’s Spider-Man 2 je od první minuty jedna velká horská dráha, která vám nedá vydechnout. Neustále před vás servíruje výborně navržené rozmanité hlavní mise s památnými a nezapomenutelnými momenty, podpořené skvěle zrežírované filmečky. Chvilkami jsem si proto připadal, jako když sleduji nový film s pavoučím hrdinou, který má kvalitu a produkční hodnoty na té nejvyšší úrovni. Hlavní příběhová linka čítá zhruba třicítku misí, a její velkou devízou je, že nemá prakticky žádný hluchá místa, neustále se děje něco zajímavého, co vás neustále drží před televizní obrazovkou. Dohrát ji lze na střední obtížnost za nějakých 17 až 20 hodin, což není špatný čas, ale stejně jako u prvního dílu si můžete hraní prodloužit o další hodiny vedlejším obsahem.

Do něho patří další vedlejší mise, různé aktivity i boj se zločinem v náhodných eventech. Náhodně eventy byly už v prvním díle, a zde jsou na stejném principu. Budete se snažit zabránit loupežím, chytat zločince v jedoucích vozech, chránit obyvatele před útoky nebo hasit hořící baráky. Některé eventy jsou převzaty z prvního dílu, vývojáři ale přichystali i pár nových, aby byly o něco rozmanitější. I tak se ale postupem času začnou opakovat, a opravdu jde jen o vedlejší aktivitu pro zisk tokenů a XPček, abyste mohli provádět upgrady vybavení a odemykat si další obleky, k nimž se hned dostanu. Co se týče vedlejších misí, ty krásně rozšiřují svět obou pavoučích hrdinů, třeba o nové postavy či padouchy, na které nebylo v rámci hlavní linky místo. Přesto jsou pro Spider-manův svět hodně důležití. No a pak tu jsou ještě různé aktivity, jako sbírání pavoučích dronů nebo ničení základen lovců. I když by se mohlo zdát, že jde o klasickou výplň v otevřeném světě, která nebude moc zábavná, díky skvělé hratelnosti, je opak pravdou. I tyto aktivity dokážou dobře zabavit, navíc jejich plnění má velký smysl. Jde totiž o samostatné vedlejší linky, během nichž se dozvídáte další podrobnosti o Kravenovi, ale i o dalších postavách. Vše je v Marvel’s Spider-Man 2 krásně propojeno a dohromady tvoří jedinečný balíček, od něhož je těžké se odtrhnout.

Pokud si dobře pamatuji, v prvním díle bylo možné si postupně vyrábět různé pavoučí obleky. Každý oblek pak vždy odemkl jednu specifickou vlastnost, kterou bylo možné mezi obleky sdílet. V Marvel’s Spider-Man 2 jsou pavoučí obleky pouze kosmetickou záležitostí. Vývojáři se totiž rozhodli schopnosti a dovednosti rozšiřovat skrze klasičtější výše zmíněnou cestou. Obleky jsou každopádně opět inspirované filmy, seriály i komiksy, ale najdete mezi nimi i úplně originální krásné kousky, které navrhli přímo vývojáři z Insomniac Games, případně umělci z Marvelu nebo ostatních studií PlayStationu. Obleků je na rozdíl od prvního dílu více než 65, navíc většina z nich má i několik různých barevných variant, čímž se jejich počet rozroste na více než dvě stovky. To je fantastický počet, díky němuž možností, jak si upravit oba Spider-many, je opravdu hodně. Sám jsem obleky dost často měnil a vlastně se nemohl ani rozhodnout, jaký je můj oblíbený. Hlavně u Petera. U Milese jsem si jeden hodně oblíbený obleček našel, ale ten se odemkne až v pozdějších fázích hry. Nebudu psát, jaký to je, abych zbytečně nespoileroval.

Už na začátku vývoje hry Marvel’s Spider-Man 2 padlo rozhodnutí, že vznikne exkluzivně pro konzoli PlayStation 5, takže se mohli vývojáři zaměřit na využití jejího maximálního potenciálu a všech možností, které přináší. Sice se někomu po první prezentaci zdálo, že hra zase tak moc dobře nevypadá, ale to způsobila klasická komprese videa ve spojení se starým buildem hry. Marvel’s Spider-Man 2 je totiž jednou z nejvíce působivých her po technické a vizuální stránce, jakou jsem si mohl na současné konzolové generaci zahrát, pokud ne tou vůbec nejpůsobivější. Kolikrát jsem si během hraní říkal, že není až možné, jak hra vypadá, a přitom běží naprosto hladce a nemá žádné nahrávací obrazovky, které by vytrhávaly z virtuálního New Yorku. Oproti předchozímu dílu je možné si všimnout zlepšení prakticky ve všech směrech, od detailnějších textur ve městě, daleko více objektů, aut i chodců po fantastické nasvícení, krásné efekty a podporu pro ray-tracing přítomnou ve všech režimech zobrazení. Díky tomu je průlet New Yorkem opravdovým zážitkem, ať už za dne nebo večer, přičemž vznikají kolikrát nádherné scenérie, takže jsem často hru zastavoval a vyvolával Photo režim. Studio Insomniac Games bylo vždy známé pro svoji precizní práci, ale řekl bych, že pod Sony ještě v mnoha směrech vyrostlo.

Hned na začátku jsem byl upozorněn, že hra má dva režimy zobrazení. První režim kvality se zaměřuje na 4K rozlišení, maximální míru detailů, plnou podporu ray-tracingu a má i více objektů a chodců na ulicích New Yorku. Hra na tento režim zobrazení vypadá naprosto fantasticky, až se tají dech, ale běží při něm pouze ve 30 fps. Druhý režim zobrazení se zaměřuje převážně na výkon a tedy udržení 60 fps. Sice také podporuje ray-tracing, ale ve značně omezené míře a horší kvalitě, má i méně chodců a aut v ulicích (není to tolik znatelné) a má i nižší rozlišení. Rozdíl v kvalitě je viditelný, ale i tak hra na tento režim vypadá solidně, rozhodně nadprůměrně. Hra Marvel’s Spider-Man 2 má ovšem jednu obrovskou zbraň ve svém rukávu. Tou zbraní se jmenuje podpora zobrazení 120Hz na kompatibilních televizích, při níž hra běží ve stabilních 40 fps. Hra po zapnutí podpory 120Hz má naprosto stejnou kvalitu obrazu jako režim kvality, a může se pochlubit vyšším frameratem, takže kombinuje to nejlepší z režimu kvality i výkonu. Já sám jsem hrál Marvel’s Spider-Man 2 na tohle nastavení po většinu času, a jde o fantastický zážitek. Navíc je tu i podpora pro VRR, které framerate dále stabilizuje. Zajímavostí je, že vývojáři umožňují skrze VRR dále odemknou framerate, jenž se následně liší dle náročnosti scény, aby byl ještě lepší výměnou za lehké snížení rozlišení.

Spolu s technickým zpracováním je výborné i ozvučení, přičemž Marvel’s Spider-Man 2 je jednou z prvních her, která má i zvukový mix pro Dolby Atmos, takže pokud máte příslušné reproduktory, můžete si hru užít naplno. Americký hudební skladatel John Paesano (Mass Effect: Andromeda nebo část soundtracku pro Detroit: Become Human) složil pro první díl Marvel’s Spider-Man fantastický soundtrack s několika nezapomenutelnými skladbami, s nimiž mu vtiskl jasnou identitu. Není proto překvapením, že se nyní vrátil, a s ním i některé původní skladby, ale hra obsahuje i spoustu nových, které krásně dotváří atmosféru, ať už při průletu virtuálním New-Yorkem, tak během soubojů nebo filmových scén. Skladby navíc třeba během soubojů s bossy krásně gradují.

Sony se dlouhodobě stará o to, aby její hlavní hity vycházely u nás s českou lokalizací. Marvel’s Spider-Man 2 na tom není jinak. Je přeloženo opět naprosto vše, od uživatelského rozhraní, titulků během filmečků i rozhovory, takže si hru může u nás užít naprosto každý. Překlad je více méně zdařilý a nesetkal jsem se vyloženě s nějakými velkými nepřesnostmi. Jen asi ve zhruba třech případech se mi stalo, že se mi nezobrazily během rozhovoru titulky. To ale není chyba překladu, ale špatného načasování. Snad to vývojáři ještě v budoucích updatech opraví. Jde ale ve výsledku jen o drobnost.

S Marvel’s Spider-Man 2 se vývojáři z Insomniac Games nepokoušeli o žádnou revoluci. Staví na osvědčených a pevných základech předchůdce, jen je značně rozšířili. Výsledkem je větší, lepší a propracovanější hra s nejvyššími produkčními hodnotami, strhujícím příběhem a výborně napsanými postavami, zábavnou hratelností, skvělým soubojovým systémem, fantastickými souboji s bossy a o dost živějším virtuálním New Yorkem. To vše je pak podpořeno ohromujícím audiovizuálním a technickým zpracováním, tlačící výkon konzole PlayStation 5 až k jejím limitům. Marvel’s Spider-Man 2 je bez debat nejlepší komiksovou hrou od Batman: Arkham City (2011), a každý fanoušek pavoučího hrdiny by si ji měl co nejdříve pořídit.