Příběhová kampaň
Možná si ještě pamatujete na osud Master Chiefa z konce třetího dílu. I když všichni měli hrdinu za mrtvého, my jsme tak nějak tušili, že tomu tak rozhodně není. Nyní uběhly čtyři roky od posledních událostí, Master Chief a umělá inteligence Cortana se probouzejí k životu v troskách lodi Forward Unto Dawn, a zrovna v pravou chvíli, protože se objevil silný nepřítel – Prometheani z domovské planety Requiem. V minulých dílech byla tato rasa jen několikrát zmíněna, nyní s ní konečně změříte síly. Samozřejmě zde můj popis skončí, protože nechci zbytečně spoilerovat, i kvůli tomu, že je příběh zajímavý, i když trochu komornější oproti předchozím dílům. To ovšem nebrání tomu, aby došlo během hry k několika velkým zvratům a událostem, ze kterých zamrazí. Skvělou informací jistě je, že padne během hraní i spousta informací o samotném hlavním hrdinovi, Johnovi-117. Vývojáři popisují Halo 4 jako start nové trilogie, no a ten se jim po stránce příběhu rozhodně povedl, navíc fanoušci dostanou spoustu odpovědí na doposud nezodpovězené otázky, na druhou stranu spousta nových otázek se objeví. Rukopis studia 343 Industries je na příběhu hodně znát, je daleko vyspělejší a temnější. Mezi ním a starou trilogií je zhruba takový rozdíl, jako mezi starším Batmanem a tím novým od Nolana. Když bylo řečeno, že na čtvrtém dílu pracují vývojáři ze studia 343 Industries, byl jsem docela zvědav, jak se tato skutečnost promítne do hratelnosti. Velkých změn jsem si ale za celou dobu nevšiml, po stránce hratelnosti se jedná mix třetího dílu a Reach bez výraznějších novinek. Pořád jde o akční hru, která střídá klasickou first-person akci v koridorech s otevřenějšími plácky, kde budete ovládat nejrůznější vozidla, od džípů, robotů, vznášedel až po tanky, dokonce si i několikrát zalétáte ve vzduchu. Ovládání vozidel je téměř totožně jako v předchozích dílech – ovládají se pouze za pomocí analogových páček, takže pokud jste některý hráli, nebudou vám tyto části činit větší problém. Dokonce i jejich chování je stejné, takže v tomto změna rozhodně neproběhla. Mezi hodně diskutované novinky na internetu patří Quick Time Eventy, které se objevily v trailerech. V samotné hře jsou jen několikrát, napočítali byste je na prstech jedné ruky, takže nemají rušivý faktor. I když se jedná o klasickou Halo hratelnost, nejde upřít to, že vše je opět zábavné, hlavně v kooperaci s dalšími třemi hráči, kteří se tentokrát chopí kopií Master Chiefa. Může za to nejen opět vynikající design úrovní, který ke kooperaci přímo vybízí, ale také zajímaví noví nepřátelé Promethean, kteří přinášejí velké oživení, ale také velkou hrozbu, protože jsou v boji daleko nebezpečnější. Myslíte si, že před nimi jen tak utečete a nechají vás za kamenem doplnit si život? To se teda pletete, ani na chvilku vám nedají vydechnout. Je ale třeba dodat, že i na staré známé Covenanty dojde. Protože jsou ve hře hned tři rasy, když počítám lidi, můžete očekávat i tři odlišné sady zbraní, každá patřící jedné rase. Třídy zbraní jednotlivých ras se moc neliší, účinek je ale už značně odlišný. Třeba takovou sniperku Prometheanů je lehké si zamilovat pro její přesnou střelbu a hlavně ničící sílu. V multiplayeru zase oceníte vylepšený samopal Prometheanů, který je hotovým poslem smrti. Samotná střelba ze zbraně je opět arkádová, jen byla trochu upravena pro lepší vybalancování, což poznáte především v multiplayeru. Na realismus si Halo nikdy nehrálo, a ono je to i dobře. Halo 4 je rozděleno do osmi docela velkých kapitol, během jejichž hraní budete dělat pořád něco nového, takže se nestane, že by hraní přešlo do stereotypu, toho se bát vážně nemusíte. Vše je postaveno na rozmanitých úkolech. Pokud zvolíte obtížnost normal, rezervujte si na hraní zhruba šest hodin. To je docela málo, strach z krátkosti tu ostatně byl už předvídáním, naštěstí má Halo 4 jako každý předchozí díl slušnou znovuhratelnost. Nejenže kapitoly můžete zkusit dát na vyšší obtížnost, ale každý obsahuje několik výzev, které se můžete pokusit splnit – ty se navíc každých několik dnů mění. Série Halo byla vždy vzorem pro ostatní v umělé inteligenci. Čtvrtý díl není výjimkou, nepřátelé na bojišti spolu spolupracují, snaží se vás co nejlépe obklíčit a dostat pod tlak, dokonce uhýbají vaší střelbě i před hozenými granáty. Hraní už na střední obtížnost je kolikrát pořádná výzva, protože se mnohdy stane, že vás nepřátelé jednoduše přechytračí a zaženou do kouta. Konečně nepřátelé, kteří představují zdatného protivníka, který jenom nenabíhá pod hlavně zbraní. Protože je umělá inteligence nepřátel na takto vysoké úrovni, přestřelky jsou neustále zábavné a vypjaté do poslední chvíle. Už si ani nepamatuju akční hru, u které bych se u přestřelek takto bavil. Zatímco umělá inteligence protivníků je na velmi vysoké úrovni, to inteligence vašich kolegů na bojišti značně pokulhává. V přestřelkách si vedou ještě solidně, ale když mají ovládat nějaké to vozidlo, občas bezmocně krouží na jednom místě. Nejlepší je tak chopit volant do vlastních rukou, a umělou inteligenci nechat střílet, to jí jde dobře. Vzpomínám si, že na umělou inteligenci kolegů jsem si stěžoval už u Reach, a je docela škoda, že vývojáři v tomto neudělali změnu k lepšímu. Spartan Ops
Příběhová část je asi to první, co každý ihned zapne, každopádně Halo 4 nabízí i spoustu dalšího obsahu. Velkým režimem je Spartan Ops, vlastně se jedná o samostatnou příběhovou kampaň nahrazující zde populární Firefight, která zatím čítá jen pět misí, ty si můžete pochopitelně dát i v kooperaci, ale už dříve vývojáři slíbili, že se v následujících deseti týdnech rozroste jejich počet na rovných padesát. Všechny tyto dodatečné mise budou navíc plně zdarma, jen je nutné dodat, že budou spadat do první série Spartan Ops, další série už budou podle všeho placené. Vývojáři mají s tímto režimem do budoucna velké plány, navíc budou reagovat i na poznatky a reakce hráčů. Každopádně příběh Spartan Ops se odehrává několik měsíců po hlavní dějové linii, Master Chief zde chybí, takže ujmete se jednoho z vojáků SPARTAN IV, kteří jsou na tyto speciální mise vysíláni z lodi USNC Infinity, kde se nachází velké cvičiště těchto bojovníků s mimozemskými nepřáteli. Mise ve Spartan Ops nejsou klasické levely, v nichž byste šli z bodu A do budu B, ale vždy máte jeden větší plácek, na kterém musíte splnit několik předem daných úkolů, jako aktivovat obranu, zničit stanoviště nebo jen zlikvidovat všechny nepřátele, a že jich kolikrát bude hodně, až nebudete vědět, do kterého střelit dříve. Úkoly jsou různorodé, v každém levelu jiné, navíc jejich plnění je zábavné, a až vývojáři vydají všechny další kapitoly, bude se jednat o rozsáhlý režim přinášející velkou kooperativní zábavu. Co rozhodně oceňuji, jsou originální mapy, na kterých se tento režim odehrává, takže se nemusíte bát jen recyklace singleplayerových levelů. Protože je celý režim zaměřen především na kooperaci, když náhodou zemřete, nečeká vás nahrávací obrazovka, ale objevíte se na respawnu jako v klasickém multiplayeru. War Games
Třetí velkou částí je poté klasický multiplayer čítající devět herních režimů, mezi nimiž najdete třeba Grifball, King of the Hill nebo Slayer. Hodně se mi líbil klasický Capture the Flag, protože se v něm ukáže sehranost týmu. Když totiž seberete vlajku, dost vás to zpomalí, můžete používat jen pistoli, takže se bez podpory kolegů neobejdete. Hodně zábavný je Regicide, v němž se první hráč objeví jako král, přičemž ostatní hráči ho nahání po levelu, samozřejmě všichni jsou proti všem, takže si musíte dávat pozor nejenom na krále, jehož polohu celou dobu vidíte na obrazovce, takže můžete kontrolovat jeho pozici, ale i na další hráče. Za zabití krále je vždy více bodů do celkového skóre. Dalším velmi zábavným režimem je Flood, v němž se dva hráči objeví jako potvory mající hlad, které jsou rychlé a v rukou mají smrtící Flood Talon, a na ostatních osmi hráčích je, aby útok přežili, samozřejmě vyhrává ten, kdo zůstane v normální podobě jako poslední. Znalejší hráči určitě tuší, že tento režim zde nahrazuje The Infection. Ještě se musím zmínit o velmi hrané režimu Dominion, v němž musíte vždy s týmem zabrat nejlépe všechny tři základy na mapě a poté o ně bojovat s nepřátelským týmem. Režim obsahuje spoustu zábavy a několik hodin jsem u něj dokázal v kuse prosedět. Všechny tyto režimy si můžete zahrát na celkem třinácti mapách střední až větší velikosti, takže nutí i využívat nejrůznější dopravní prostředky, kterých je i v multiplayeru docela dost druhů. Fanoušci předchozích dílů zcela jistě poznají návrat mapy Valhalla z Halo 3, která nově nese název Ragnarok, ale samozřejmě převládají nové jako Exile nebo lesní Abandon. Jak už je tak nějak zvykem u Halo her, design jednotlivých map je opět na jedničku a to dvakrát podtrženou, nabízejí nejenom spoustu možností, co se herního stylu týče, ale i nejrůznější skokánky a únikové cesty. Režimy War Games a Spartan Ops jsou zábavné samy o sobě, takže když už se dáte do bojů, jen tak se neodtrhnete. Vývojáři ovšem připravili pro motivaci i inteligentní levelovací systém, ve kterém si odemykáte nové zbraně, vybavení, ale také nejrůznější úpravy a upgrady pro svého Spartanského bojovníka. Mezi upgrady se počítá třeba silnější brnění, lepší střelba nebo možnost vyvolat štít případně svoji kopii, která zmate protivníka. S těmito upgady přišel poprvé Reach, zde jsou vylepšeny a značně rozšířeny. Věciček k odemknutí je celá řada, a pokud budete chtít získat úplně vše, možná i pár desítek hodin před televizní obrazovkou prosedíte. Levely pochopitelně získáváte podle toho, jak se vám v dané hře daří. S upgrady se pojí i jedna nepříjemnost, které jsem si během hraní všiml. Tou je docela velká výhoda hráčů s upgrady na vyšších levech, na které začátečníci nemají, a hra se proto pro ně stává dost těžkou a frustrující. Hardcore byl Halo multiplayer vždycky, zde je to dovedeno do extrému. Začátky jsou proto hodně krušné, a jen ti nejsilnější se mohou postupně prokousat k pravé zábavě. Když budete se svojí hrou spokojeni, můžete si zaznamenávat replaye případně si dělat obrázky do Theater sekce, abyste se mohli úspěchy pochlubit kamarádům. Stejně jako v předchozích dílech je přítomen i editor map, díky němuž si můžete jednotlivé mapy lehce upravovat přidáváním nových věcí, objektů a tak dále. Zajímavostí je, že War Games, jako ostatně i Spartan Ops, spadá pod kontrolu USNC Infinity. Jedná se tak o jakýsi trénink pro skutečné bojové akce. To je jakési pozadí, které ovšem je při samotných bitvách každému ukradené. Audiovizuální zpracování
S posledním dílem Reach přišlo studio Bungie s novým enginem. Ten byl přebrán i pro Halo 4, ovšem vývojáři ho nyní hodně modifikovali a přidali spoustu nových efektů, výsledkem čehož je zatím nejlépe vypadající díl celé série. Postavy jsou detailnější, lépe animované, což poznáte především během filmečků v enginu hry, prostředí opět nabízí dech vyrážející scenérie, nad kterými se pozastaví srdce nejednoho fanouška. Po vizuální stránce se jedná o jednu z nejhezčích akčních her, jaká je na Xboxu 360 k dispozici. Velkým plusem je i po většinu hry stabilní framerate, jen asi dvakrát za několik hodin hraní se mi v singleplayeru stalo, že bych si všiml poklesu. Pro Halo 4 se vývojáři rozhodli, že změní hudebního skladatele. Tím je nově Neil Davidge, a už na první poslech je to znát. Nahraný soundtrack se od toho původního dost odlišuje, přesto dobře zapadá do celé série a stará se o dobrou atmosféru. Jinak samozřejmě na špičkové úrovni je ozvučení a dabing všech postav. Halo 4 je po delší době inteligentní akční hra, kterou je radost hrát. Přináší propracovaný příběh zapadající do už tak bohatého univerza, dobrou akční hratelnost se spoustou možností, zajímavý režim Spartan Ops s velkým potenciálem, a o multiplayeru se zmiňovat ani nemusím. Co na tom, že je Halo víceméně stejné, ale právě proto ho milujeme. Udržuje si svojí vlastní tvář, kterou si neustále přikrašluje, a pokud to takto půjde dál, budeme jenom rádi.