Pokud jste neměli možnost shlédnout filmové zpracování knižní předlohy o agentovi s povolením zabíjet, může vám to hraní hry dostatečně vynahradit. Hra totiž až na pár detailů přesně kopíruje příběhovou linku samotného filmu a jestli se už nyní chytáte za hlavu s větou – pane bože, ta hra bude blbost jako film - pokusím se vám toto tvrzení v následujících řádcích dostat z hlavy. James Bond musí opět na požádání chránit svoji zemi (Velkou Británii) a v momentě, kdy je jeho rodná země ohrožená ruským terorismem, sedá do svého dokonale umytého auta a s nohou na plynu vyráží za každodenním nebezpečím. Příběh, který netvoří to hlavní kouzlo hry, vám můžu objasnit v několika větách. Rusové se zmocní technologicky vyspělé zbraně, známé jako Zlaté oko, a s její pomocí se snaží zničit celou ekonomiku země, ve které se James narodil. Pokud jste ještě film ani hru neviděli, byl bych nerad, kdybych v této souvislosti náhodou něco prozradil, a tak se radši naplno vrhněme do herní podoby zlatého oka. To, co okamžitě zaujalo malého Filipa (alias Apsiho) po zastrčení cartridge do konzole, byl hned první level. Na tu dobu (1997) se mi na TV zjevila absolutně krásná 3D grafika a do natěšených rukou mi byl vložen borec, který nejenže vládne schopností střílet z těch nejpropracovanějších zbraní, ale je i rychlý jako blesk. Zase se nyní trochu pozastavím. Nečekejte, že vám ve hře bude James lítat jako raketa, on je prostě brutálně vycvičený na tichý pohyb, a tak se vám přechod už přes úvodní část na vodní hrázi uprostřed Kazachstánu bude neskutečně dobře hrát. Stačí si jen do rukou vzít klasickou zbraň PPK7 s tlumičem a pěkně postupně likvidovat Rusy podle svých představ. Asi největší šok jsem zaznamenal po pár krocích. Pěkně potichu jsem odstranil asi šest vojáků v zelených uniformách stylem jeden zásah do hlavy (nečekejte stříkající krev, ale červené stopy na uniformách budou dotvářet příjemnou atmosféru). Poté jsem se musel zastavit u brány. Na té visel běžný zelený zámek, ale James vše vyřešil přes dobře řešený inventář, kde se nacházely multifunkční hodinky, avšak bez klíče. Dodnes si pamatuji, co mi říkal můj otec, když mě sledoval u hraní a já se snažil někde v okolí najít klíč pro další postup ve hře. „Co tam pobíháš? Prostě ten zámek odstřel.” Já se jen pousmál a povýšenecky jsem si myslel svoje. Odstřel? A kde? Dnešní hry se hrají prostě jinak, někde musí být klíč. Ale nakonec jsem se po dvaceti minutách nezdaru postavil k zámku a stalo se do té doby něco nevídaného. Jeden náboj a cesta byla volná. Nikdy jsem v žádné hře tuto možnost doposud neviděl. Nezapomenutelný herní zážitek. RARE nezůstalo jen u běžných výbav agenta. Ve hře na vás kromě klasických zbraní jako AK, brokovnice, či škorpíka čekala i pěkná výbavička tajného agenta. Připravte se na možnost, že po vás bude hra bude občas vyžadovat použití laserových hodinek, připnutí sondy na kameru, či malou interakci s počítačem. Kromě toho se vám do rukou doslaly klasické granáty, miny, či raketomet. Každý level je navíc dokonale promyšlený a všechno, co vás v této geniální FPS čeká, budete moci využívat ve svůj prospěch. Pokud si vzpomínáte na film, kde se James povozil v tanku po ruském náměstí, tak vězte, že ani tato scéna nemůže ve hře chybět. Připravte se tak na pekelnou jízdu po moskevských ulicích, kde vám nějaká Volga nebudou vůbec překážet v cestě. Ale v čem se RARE definitivně zapsalo do herní historie? Jednoznačně zpracováním offline multiplayeru pro čtyři hráče na rozdělené obrazovce. Tento mód mi zabral čtyři roky krásného hraní s kamarády o víkendech. Přes týden jsme se už nemohli dočkat, až si zase sedneme k perfektně navrženým mapám, zbraním a módům, které jsme hráli non-stop v různých turnajích a vlastních parafrázích pro zlepšení atmosféry. Arény jako Complex či Facility se staly legendární záležitostí. Jejich design byl jako stvořený pro zábavu ve čtyřech hráčích a stačí, když vám povím, že byste tyto dva kousky dnes našli v nejrůznějších projektech, ve kterých patřily k hlavní inspiraci. Pokud se zpětně vrátím ke hře pro jednoho, tak tím hnacím motorem, který vás neustále nutil zvedat obtížnost u jednotlivých levelů, byly úkoly ve hře. Čím víc jste zvedali obtížnost v pozdějších levelech, tím více se objevilo úkolů pro vás jako agenta. Tady bych se zase pozastavil a trochu si zavzpomínal. To, co dnes přináší Xbox 360 ve formě achievementů a PS3 ve formě trofejí, měla hra Golden Eye 64 už v této době. Pokud jste tak chtěli úroveň projít na 100% a na obtížnost 007, bylo například nutné, abyste ušetřili civilisty, odstranili všechny kamery nebo získali všechny tajné nahrávky. Tyto věci zvyšovaly obrovskou chuť na opakované hraní. Do toho navíc nepočítám multiplayer. Pokud to nevyznělo už z mého retro článku, tak hra Golden Eye 64 se v mém srdci zapsala jako jedna z klíčových akčních FPS her v celé herní historii a jsem patřičně hrdý, že její doba dopadla právě na moje dětství. V dnešních dnech se už vám asi originál sehnat nepodaří, ale naštěstí tu máme možnost si hru zahrát přes různé emulátory, což sice nikdy nebude tak atmosférické, ale alespoň si osvěžíte fakta, o kterých jsem se v článku rozepsal. Nepočítejte s tím, že bych vám originál někdy půjčil. Na závěr jen dodám: Nintendo nemělo nikdy pustit RARE.