Recenzovaná verze: PlayStation 5

Když v minulém roce vyšlo pro Destiny 2 velké rozšíření Lightfall, byl jsem z něj docela zklamán, hlavně jeho kampaní, která nedokázala navázat na fantastické rozšíření The Witch Queen a příběh prakticky nikam neposunula. No, spíše zanechala ještě více otázek. Bylo od začátku cítit, že jde jen o výplň, aby si vývojáři mohli vzít více času na finále, což ale také znamenalo, že mnoho hráčů následně přestalo Destiny 2 hrát a tak trochu nad ním zlomilo svůj Fatebringer. A to i navzdory skutečnosti, že následné sezóny byly z hlediska příběhu a jeho vyprávění rozhodně kvalitní, nabídly zajímavý obsah, ať už šlo o nové aktivity, nové dungeony nebo vracející se raid Crota's End. Studio Bungie si bylo zklamáním mnohých i dlouholetých fanoušků moc dobře vědomo. Ostatně se řadu měsíců mluvilo o tom, že předobjedvnávky posledního rozšíření nejsou moc vysoké, navíc počet aktivních hráčů neustále klesá. To se ale v posledních týdnech změnilo s vydáním velké povedené aktualizace Into The Light, která navrátila několik ikonických zbraní, přinesla skvělou novou kooperativní aktivitu nebo těžkou výzvu v podobě Pantheonu, kde museli hráči čelit na vyšší obtížnost vybraným bossům z dříve vydaných raidů. I proto mnozí začali být ohledně budoucnosti Destiny 2 daleko optimističtější.

Deset let je dlouhá doba, a když nějaké hře obětujete tolik času, určitě jste zvědaví na konec, a zároveň si přejete, aby byl celý příběh zakončen důstojně. Obava, jak nakonec vše dopadne, byla určitě na místě, protože připravit konec, který fanoušky uspokojí a nenaštve, je velmi těžké. Ostatně autoři řady filmů, knih i seriálů by mohli vyprávět, navíc Bungie bylo vždy známo tím, že umí připravit skvělý příběh (The Witch Queen) nebo naprostý průser (Lightfall). Nebudu chodit kolem horké kaše a rovnou řeknu, že rozšíření The Final Shape je trefou do černého ve všech možných ohledech, od příběhu, jeho zakončení, až po samotný obsah. U Destiny 2 jsem kolikrát nadával, že vývojáři neumí vyprávět příběh a vše si musí hráč zjišťovat až z rozhovorů nebo dokonce popisků předmětů. Najednou máme ale v The Final Shape celkem lineární a srozumitelnou kampaň, v níž se nešetří dobře napsanými dialogy, ale také parádními emotivními filmečky, u nichž fanoušci budou zírat s otevřenou pusou, a zároveň se bát o své hrdiny. Finále, které pak následovalo po dokončení raidu, během něhož se odemkla mise pro dvanáct hráčů, je naprosto epické, které celou ságu krásně zakončuje a navíc i otevírá vrátka do budoucna. Lepší zakončení ságy si fanoušci Destiny snad ani nemohli přát.

Když před několika měsíci zemřel Lance Reddick, byla to obrovská rána pro jeho okolí, filmový svět a také fanoušky Destiny, protože je provázel více než devět let jako velitel Zavala. Když bylo nejhůře, mohli se na něj fanoušci spolehnout, navíc sám Lance Reddick byl velkým fanouškem Destiny a nejednou natočil video, jak se pouští do další Strike mise. Nahradit takovou osobnost není jednoduchý úkol, a v Bungie si toho byli vědomi. Protože Zavala hraje v The Final Shape naprosto zásadní roli, museli najít nového herce, který by mu propůjčil svůj hlas. Volba padla na Keitha Davida, kterého fanoušci mohou znát třeba z jeho práce na sérii Halo, kde také ztvárnil hodně ikonickou postavu. Mohu říci, že určitě odvádí skvělou práci, ačkoliv je nutné hned dodat, že Lance Reddick je jen jeden a na nový hlas Zavaly si budu muset ještě docela dlouho zvykat. I tak jde si myslím o důstojnou náhradu.

Ještě se vrátím k samotné kampani, která mí jako v minulosti trochu tutoriálový koncept, takže v ní získáte novou podtřídu Prismatic, podíváte se do nové destinace a prozkoumáte ji, případně si zkusíte nový Strike, který se mi popravdě hodně líbí, ačkoliv už nyní vidím, že na Grandmaster nepůjde o zrovna jednoduchou záležitost. Ačkoliv vývojáři v kampani seznamují hráče s novým obsahem, nechybí v ní výborně navržené mise s mistrovským designem a rozmanitými lokacemi, dobrými a napínavými souboji s řadovými nepřáteli a hlavně fantastické souboje s bossy. Ty vývojáři z Bungie vždy uměli a nyní jsou ještě lepší než kdy dříve. Jsou přitom navrženy tak, aby si je mohli vychutnat hráči v kooperaci i při sólovém hraní. Celou kampaň jsem si i proto neskutečně užil od začátku do konce, jde o jednu velkou jízdu na zhruba osm hodin, od níž jsem se nemohl se svým fireteamem odtrhnout, ať už jsem hrál nebo sledoval rozhovor či filmeček. Tady ještě zmíním, že stejně jako v posledních letech je možné kampaň dát hned na Legendární obtížnost, která přináší pro zkušené hráče slušnou výzvu, ale také následně dobrou odměnu za její zdolání.

Každé velké rozšíření pro Destiny 2 přišlo s úplně novou velkou destinací, a jinak tomu není ani nyní u The Final Shape. To nabízí novou destinaci Pale Heart. Nejde o novou planetu či jiné podobné těleso ve vesmíru, ale o místo nacházející se uvnitř Travellera, takže ji mohli vývojáři udělat daleko rozmanitější a nemuseli se nijak omezovat ve své kreativitě. Jde o nádhernou destinaci, která má řadu naprosto odlišných biomů, ale také v každé lokaci jinou atmosféru či nepřátele. Navíc mnoho úrovní je inspirováno slavnými lokacemi z historie Destiny, takže pro fanoušky budou povědomé, přesto nové a rozhodně nejde tady mluvit o nějaké recyklaci obsahu. Destinace Pale Heart navíc ohromí i svými krásnými scenériemi, ale i řadou záhad a tajemství, která čekají na svá odhalení. Třeba hned po startu kampaně jsme si s kamarády říkali, co znamenají levitující kostky se symboly. To bude určitě nějaká hádanka a něco musejí znamenat. A měli jsme pravdu. Je opravdu nádherné, jak se Bungie postupně zlepšovalo v přípravě destinací, přičemž Pale Heart je mixem toho nejlepšího, co Destiny doposud přineslo a hodně mi svými tajemstvími připomínala třeba fenomenální Dreadnaught z rozšíření The Taken King pro první Destiny.

Destinace Pale Heart má i nové Lost sectory, které jsou opět pěkně navržené a nejsou jen o likvidaci nepřátel a dostání se k finálnímu bossovi, jako tomu bylo na začátku Destiny 2. Také jsem byl překvapen, že vývojáři připravili hned několik exotických úkolů, hledání ghostů, ale i Adventures mise, které rozšíření pro Destiny 2 dlouho nemělo. Dohráním hlavní příběhové kampaně tedy nic nekončí, vlastně teprve vše začíná. Ačkoliv jde v těchto aktivitách o získání nového vybavení, krásně rozšiřují příběh a kolikrát jsou doplněny o klíčové informace nebo nádherné filmečky, které by si žádný fanoušek neměl nechat ujít. S destinací Pale Heart se pojí i nová aktivita Overthrow. Ta je rozdělena na několik částí. V prvních třech musíte získat body zabíjením nepřátel, případně plněním docela rozmanitých a dobře navržených úkolů. Když se vám povede překonat tři první části, následuje dobře navržený souboj s velkým bossem, za jehož poražení získáte pěknou odměnu. Na začátku jsem moc nevěděl, co si o této aktivitě myslet, ale nakonec jsem si ji oblíbil, a vlastně také charakterizuje to, jak se Bungie s těmito public aktivitami, do nichž se mohou zapojit různé fireteamy, učilo. Také je dobře, že je možné tyto aktivity plnit sólo, protože nejsou omezeny časem, jako tomu bylo v minulosti.

Ačkoliv vývojáři z Bungie sem tam v posledních letech přidávali nové jednotky nepřátel a přicházeli s originálními bossy, tak s úplně novou nepřátelskou frakcí protivníků přišli naposledy v rozšíření Forsaken. To už je nějaká doba, takže jsem rád, že v The Final Shape máme novou frakci Dread. Ta vnáší do hraní pěkné oživení, protože je nutné měnit během boje zajeté strategie, navíc je nutné počítat i s jejich překvapivými novými útoky. Noví nepřátelé si vás umí skrze Strand přitahovat k sobě, což může být naprosto fatální během aktivit s vysokou obtížností. Létající Grim pak umí hlasitě řvát, během čehož vás dokáže slušně rozhodit a na pár vteřin i vyřadit z boje. Jde ale také i nové minibosse a další neřády, kteří spadají do této nové frakce. V Bungie si dali s novou frakcí hodně záležet, aby dobře zapadla mezi ostatní a přinesla něco zcela nového. Povedlo se.

Dlouho se spekulovalo, jestli rozšíření The Final Shape přijde s nějakou novou podtřídou. Naposledy jsme získali Stasis zaměřenou na zmrazování a Strand na svazování protivníků. V posledních měsících se na internet dostaly obrázky s červenou podtřídou, ale nakonec se ukázalo, že tyto obrázky nejsou skutečné. V Bungie přesto na nové podtřídě pracovali a nazvali ji Prismatic. I když tedy nejde o nějakou úplně novou podtřídu, protože v ní je možné si vybrat některé možnosti z předchozích podtříd a zkombinovat je, což ovšem přináší docela slušné možnosti ve vytváření nových buildů. Na začátku jsem byl k této podtřídě skeptický, ale nakonec jsem si ji oblíbil, protože mi umožňuje třeba u Warlocka mít uzdravující granát, strand útok i nova bombu. Navíc vývojáři přidali i novou speciální superku. U Titána je to možnost házet kladiva, které dokonce může sebrat jiný hráč a použít je. A to nejen v PvE, ale také PvP. Prismatic se pojí i s novou schopností Transcendence, která se nabíjí vedle klasické superky a dává po aktivaci řadu dalších výhod a útoků. Hráč má tedy nyní daleko větší volnost ve vytváření a optimalizace svých buildů, na které mají samozřejmě vliv i nové exotické class itemy, s nimiž The Final Shape přichází v rámci speciální mise, k níž se ještě dostanu. Vlastně jsem byl ve výsledku i docela překvapen, kolik rozmanitých buildů vzniká, a co s Prismatic podtřídou hráči dovedou. Destiny 2 je nyní už opravdu hodně komplexní RPGčkem, což po začátku, kdy začínalo jako čistě akční hrou, bych rozhodně neřekl, že se tak stane.

V rozšíření The Final Shape nemůže chybět ani zcela nový raid. Ten vývojáři tentokrát nazvali Salvation's Edge a jde o vůbec nejtěžší raid, ať už jde o mechaniky nebo souboje s bossy, jaký kdy připravili. To je znatelná změna oproti předchozímu, na který si řada hráčů stěžovala, že byl až moc jednoduchý. Nejprve raid učí hráče spojovat uzly, aby vyskočily po úrovni symboly a následně bylo možné si s nimi prodloužit čas a odemknout cestu dál. Kromě toho raid obsahuje i jednu část, v níž si musejí hráči přehazovat symboly na sochách, přičemž během toho některé hráče Witness zabije a ostatní je musejí rychle oživit donesením jejich ghosta do správného podstavce, kde mají sochu. Tu ovšem vidí jen hráči, kteří jsou v tu chvíli zrovna mrtví. Tato část je jedna vůbec z nejtěžších a nesložitějších na pochopení, jakou kdy Destiny nabídlo, a není divu, že se u ní zasekli i ti nejlepší hráči. No a pak raid obsahuje i dva velmi dobře navržené souboje s bossy. Líbí se mi, že bossové jsou akční a nejde u nich jen stát na místě.U finálního souboje je třeba nutné se i přemisťovat a vyhýbat se silnému útoku Witnesse, který znamená vždy okamžitou smrt. Ačkoliv se mechaniky a střety s bossy mohou zdát na začátku hodně složité, dají se naučit, a vlastně ve výsledku dávají smysl. Nevím, jestli bude Salvation's Edge můj nejoblíbenější raid, ale rozhodně patří mezi ty nejlepší, jaké kdy Bungie připravilo, ať už jde o mechaniky, souboje s bossy, design nebo celkovou rozmanitost.

Řadu let byli hráči u aktivit jako Gambit, Strike mise nebo Crucible zvyklí, že mohli plnit speciální Bounty pro vendory, kteří je pak odměňovali XP body, měnou a třeba i lootem. Tento systém u hlavních vendorů Bungie s příchodem The Final Shape zrušilo a přišlo se systémem nazvaným Pathfinder. Na speciální obrazovce s jakousi mapkou nyní vidíte řadu cílů, které můžete plnit. Úkolem je pospojovat postupně cestičku k hlavní odměně v podobě nového lootu a tak dále. Je jen na vás, jakou cestu zvolíte. Za každý splněný cíl získáte i nějaké ty XP body. Pathfinder je rozhodně dobré oživení, ale trochu mám problém s tím, že vás nutí hrát i aktivity, které zrovna nechcete. Abyste si mohli vyšlapat postupně cestičku k hlavní odměně, většinou nestačí hrát jen třeba Strike mise, ale musíte i Gambit nebo Crucible, do něhož se vám třeba úplně nechce. To třeba Pathfinder pro novou destinaci Pale Heart funguje skvěle a cíle v něm se plní tak nějak sami při průzkumu, hraní nové public aktivity, kampaně či vedlejších úkolů.  

Ačkoliv je The Final Shape zakončení celého příběhu ságy o Světle a Temnotě, Destiny 2 jako takové rozhodně nekončí. Studio Bungie plánuje i nadále hru podporovat. Na další rok si připravilo speciální epizody, které vyprávějí další příběhy nad rámec samotné hlavní ságy, a vlastně i to, jaký vliv měl její konec na celý svět. Už nyní byla spuštěna první epizoda Echoes, která po vzoru dřívějších sezón přišla s novou aktivitou pro tři hráče Breach Executable, v níž je možné farmit nové zbraně, včetně nového typu lehkého granátometu, který je hodně zajímavý a skvěle doplňuje jiné typy granátometů. Kromě toho vypráví epizoda docela zajímavý příběh, jenž se točí kolem Nessusu, kde musí hráči za pomoci Failsafe, Sainta-14 a Osirise zastavit nového nepřítele. Součástí epizody je i zcela nová mise Dual Destiny, za jejíž zdolání jsou hráči odměňováni silnými exotickými class itemy pro Prismatic. Podle mého názoru jde zatím o nejlepší exotickou misi, jakou Bungie vytvořilo, nabízející výborné střety s protivníky, zábavné skákačky a dobře navržené hádanky, při nichž je nutné spolupráce dvou hráčů. Ano, někteří mohou nadávat, že mise nejde dát sólo, takové hlasy se objevily, ale na sólo hraní tato mise prostě navržena nebyla, a vlastně by pak nebyla ani tak zajímavá, jak nyní je. Co tuto misi jen trochu kazí, jsou bugy, někdy i zásadní, které brání jejímu dokončení. Snad je brzy Bungie opraví.

A ani budoucnost nevypadá špatně. Vývojáři už připravují další dvě epizody. Epizoda Revenant bude zaměřena na Falleny a má mít dle vývojářů temnou fantasy a hororovou tématiku. Třetí epizoda Heresy se bude zaměřovat na panteion Hivů, ale co je pro fanoušky nejdůležitější, přinese i návrat dost možná nejoblíbenější destinace v historii Destiny - Dreadnaught. Vývojáři v rámci epizod plánují i nové exotické mise, dungeony a další aktivity. Co v současnosti nevíme, je to, jestli se dočkáme časem i dalšího raidu. Asi bych s ním úplně nepočítal, ale třeba nakonec vývojáři překvapí.

Vlastně ani nevím, jestli je něco, co by se dalo Destiny 2: The Final Shape vytknout. Pro fanoušky, kteří Destiny obětovali posledních deset let, jde o prakticky splněný sen a hodně emotivní konec jedné éry, který by se dal přirovnat k Avengers: Endgame. Tomu jistě pomáhá i to, jak Zavala před závěrečnou bitvou promlouvá ke svým spojencům, z čehož doslova mrazí. Vlastně je jedna věc, která by se dala považovat za mínus. Pro nováčky je hodně těžké naskočit až do rozšíření The Final Shape, protože v něm budou naprosto ztraceni, ať už jde o příběh nebo obsah. Sice je možné si zahrát některá příběhová rozšíření zpětně, ale bez sezón, které už ve hře nejsou, nebudou mít řadu důležitých informací a kontextů. To je ale problém většiny těchto live service her, takže je i otázka, jestli jde o mínus, ale něco jsem zmínit musel.

Rozšíření Destiny 2: The Final Shape samozřejmě jede na stejném enginu, na němž byla postavena původní sedm let stará původní hra. Stáří enginu je znát, hlavně na texturách, horších modelech postav s občas ne úplně dokonalou mimikou a na třeba ne tak pěkných detailech. Je ale nutné hned dodat, že Destiny 2: The Final Shape rozhodně špatně nevypadá, vizuálně určitě neurazí. Vývojáři se navíc pokoušejí stáří enginu a všechny ty nedokonalosti zdárně maskovat skrze fantastický design úrovní, velmi dobré nasvícení i pěkné efekty, s nimiž kolikrát rozhodně nešetří. Navíc mají engine velmi dobře optimalizován pro současné platformy. V PvE části hra běží bez větších problémů ve 4K rozlišení při 60 fps, v PvP je pak možné zapnout hru v 1440p při 120 fps. Rychlé je i načítání, takže nic nebrání od hraní. Co je pak přímo fenomenální, je nový soundtrack. Za ním stojí opět Michael Salvatori, ale i několik dalších talentovaných skladatelů. Jednotlivé skladby krásně doprovázejí toulky po nové patrole, ale také během epických soubojů s bossy či emotivní filmové scény. Starají se tak o výbornou atmosféru, ať už se budete nacházet kdekoliv a dělat cokoliv.

Po rozšíření Lightfall jsem byl hodně zvědav, jestli se vývojářům z Bungie povede celý příběh Destiny o Světlu a Temnotě důstojně zakončit. Musím se přiznat, že i přes následně slušné sezóny jsem byl k tomu dost skeptický, a určitě jsem nebyl sám. Jsem proto moc rád, že The Final Shape je trefou do černého a přináší strhující a epické vyvrcholení, s nímž musí být každý fanoušek maximálně spokojen. Už základní kampaň je výborná s řadou parádních soubojů i skvělým designem, přičemž odpovídá na řadu největších otázek, které hráči v posledních letech měli. Vývojáři ale přinesli i zábavné vedlejší úkoly, novou destinaci s nejedním tajemstvím, epický nový raid, novou frakci nepřátel a také skvělou novou podtřídu Prismatic, díky níž se dá vytvářet velké množství jedinečných buildů. U The Final Shape mám pocit, že nejde jen o zakončení deset let táhnoucího se příběhu, ale že se Destiny 2 konečně dostalo do bodu, v němž ho chtěli hráči i vývojáři z Bungie mít od úplného začátku.